V případě současného prezidenta nelze předpokládat, že by došlo k nějaké náhlé sebereflexi. Domnívat se, že se Miloš Zeman jednoho horkého letního dne probudí s oroseným čelem, sice není až tak nereálná představa. Ale bude to spíš kvůli tomu, že pan Ovčáček už není dva dny k nalezení, že s ním nemluví Vladimir Putin nebo že se zhoršil jeho zdravotní stav. Určitě mu krůpěje potu nevytrysknou díky uvědomění si, do jakého marastu tuhle republiku vede.
Prezident má spoustu negativních vlastností, jako každý člověk. Tou nejviditelnější je zřejmě láska k moci. A snad ještě místy až chorobná touha po pomstě těm, kteří si dovolili se mu v minulosti postavit. Premiér Sobotka by o tom mohl vyprávět dlouhé hodiny. Miloš Zeman však není hlupák, ač si to o něm někteří jeho odpůrci myslí.
Zdraví je alfou a omegou
Při pohledu na nemohoucího pána, kterého trápí bolesti, je nám smutno. Nechápeme, proč se Zemanem jeho tým manipuluje jako s loutkou, která už má nejlepší roky dávno za sebou a další skvělé představení už jen těžko předvede. Na návštěvě Číny se nedávno zmohl na příšerné narážky na likvidaci novinářů, kdy na něj oči kulil dokonce i Putin, který je od svého místodržícího zvyklý na ledacos. Zvládl i pár projevů, kdy měl však nezasvěcený pozorovatel pocit, že jsou to jeho poslední slova v životě.
Vrcholem pak byla trapná selanka na summitu NATO, kdy vynechal prakticky nejdůležitější část programu a když už ho někam dovezli v kolečkovém křesle, tak je otázkou, co vůbec zvládl vnímat. Obraz České republiky trpí, což musí být na Zemanovo ego velký nápor. Vidět sám sebe jako člověka, který se neobejde bez pomoci a sledují to miliony lidí po celém světě v přímém přenosu? To je těžké ustát, natož to podstupovat znovu a znovu stále dokola.
Klesající preference
Nedávná vládní krize prezidentovi ublížila. I když se to zpočátku nezdálo, nějaký ten politický bod ztratil. Už se objevily průzkumy, ve kterých ztrácí, někteří jeho věrní se ukazují jako ne až tolik loajální. Otázkou je, zda to myslí vážně a jestli svého idola nevezmou za pár měsíců na milost. Nakonec, je pro ně přeci zachráncem republiky a borcem, který zhýralou společnost očistí od všeho zlého.
Budou-li však negativní signály pokračovat a křivka jeho popularity bude klesat, je to další důvod, proč hodit ručník do ringu. Sbalí si popelník a přesune se na Vysočinu na chalupu, kde bude přijímat návštěvy a rozjímat jako nějaký řecký filozof. Najde se dost těch, kteří ho budou dál hltat, takže ve své podstatě se dokáže uspokojit i tam. Pochlebovačů bude pořád dost.
Co bude teď?
Momentálně se tedy schyluje k velkému divadlu. Zeman sice nikdy netrpěl přehnanými city ke svému okolí, tentokrát je to však malinko jiné. Bez lidí kolem sebe se zkrátka neobejde. A těm se jejich pozice líbí. Budou se tedy snažit všemi způsoby zabránit tomu, aby prezident kandidaturu stáhl. Navíc svoji roli hraje i fakt, že je na něm závislých až příliš mnoho více či méně mocných a ještě mocnějších. Těm něco slíbil za podporu a oni to očekávají v plné vyši.
Ten chlapík se neztratí. Například jako bulvární novinář by byl naprosto dokonalý. Ale možná je to i teď muž na správném místě a provádí dokonalý "hradní" marketing. Nebo je to jinak a opravdu jde jen o omyl přírody?
Jedno volební období je pro ně málo, sotva si stihli zmapovat terén. Teď, když mají konečně sklízet plody svých investic, by se to mělo pokazit? Z jejich pohledu nemyslitelné. Raději budou Zemana sami podpírat a namlouvat mu, jak je úžasný a dokonalý. Respektive zaplatí další patolízalský tým, který to bude dělat za ně.
Ovšem nemusí to stačit. Pro Miloše Zemana je vlastní obraz vším. Jak bude zapsán v učebnicích a jak na něj bude historie vzpomínat, je pro něj mnohem důležitější než nějaké sliby. Vlastní božství v očích babiček a dědečků a víru, že se na něj přeci jen bude vzpomínat v dobrém, vyvažuje zlatem. Začíná tedy jeho posledních pár měsíců v prezidentské funkci? Nechť si je v každém případě užije ve zdraví a pokud možno napáchá co nejméně škody. Objeví-li se jeho jméno "v osudí" znovu, bude to jeho velká prohra. Možná dokonce životní...
