Dobyvatel severního pólu Pavel Sehnal: Koblihy nemám, politika je jako Matrix bez pravidel

 

Na první pohled byste do něj určitě neřekli, že zvládne 111 kilometrů v minus 30 stupních a jako jeden z pouhé hrstky Čechů stane na severním pólu. Pavel Sehnal možná tak trochu klame tělem, což se mu jako předsedovi ODA může hodit. Nový vítr v české politice, že by konečně? 

Zatímco většina z nás se těšila na velikonoční svátky, Pavel Sehnal se 12. dubna fotil s vlajkou České republiky na severním pólu. Po osmi dnech pochodu mrazivou arktickou pustinou zdolal spolu se svým průvodcem a dalšími dvěma členy týmu délku posledního stupně zeměpisné šířky a stanul na nejsevernějším místě zeměkoule. "Vůbec jsem si nedokázal představit, jak náročné to bude. Dávám si sice jen ty nejvyšší cíle, ale tohle bylo opravdu brutální," usmíval se už v teple po návratu z expedice. 

Výpravu vedl zkušený polární vůdce, člen Mezinárodní asociace polárních průvodců Belgičan Dixie Dansercoer. Další členy výpravy představovala Švýcarka Evelyn Binsack, která zdolala jižní pól i nejvyšší horu světa Mount Everest, Francouz Philippe Delpy, Belgičan Luc Van Doorsselaer a známá japonská cestovatelka Marin Minamiya, která má, i díky této úspěšné expedici, ve svých pouhých dvaceti letech na svém kontě takzvaný The Explorers Grand Slam (zdolání severního a jižního pólu a sedm nejvyšších hor jednotlivých kontinentů).  

Dva z týmu to nezvládli

Po přistání na letišti v polárním táboře Barneo dne 5. dubna byli členové expedice dopraveni helikoptérou na 89. stupeň severní šířky. Přesně 111 kilometrů od severního pólu začalo jejich osmidenní putování ledovou pustinou v minus 30 stupních Celsia s více než šedesátikilovou výstrojí, kterou si každý táhl na saních za sebou. "V arktických podmínkách jsou jedním z největších nebezpečí omrzliny. Každý si tak musí chránit především ruce, nohy a obličej. A právě omrzlinám podlehl třetí den Luc. Pátý den na vyčerpání organismu zkolaboval Phillipe." 

Severní pól je místo, kde zemská osa protíná zemský povrch a ze kterého se navíc Země při pohledu dolů jeví, jako by se otáčela proti směru hodinových ručiček. Severní pól se nachází přibližně uprostřed Severního ledového oceánu v oblasti trvale pokryté vrstvou mořského ledu.

Oba členy expedice vyzvedávala helikoptéra, aby je přepravila do bezpečí k lékařské pomoci. Tou největší hrozbou se však ukázal lední medvěd. Sedmý den expedice se zničeho nic objevil a chvílemi to nevypadalo vůbec dobře. Skončit v břiše šelmy jako vítaná potrava, to asi nebyl cíl, který si Sehnal vytyčil. "Byl už od nás necelých 15 metrů. Naštěstí jsem měl s sebou vlastní zbraň a varovné výstřely medvěda zahnaly," popisuje nevšední zážitek Sehnal. Pokud by to nevyšlo, po jeho boku byl připraven vedoucí týmu s kulovnicí, aby zvíře zastřelil. 

Když to nejde, tak zaber

Dobrodruh přiznává, že si občas připadal jako ve filmu nebo ve hře. "Najednou jsem ale zjistil, že to nejde vypnout, že musím dál, jinak bude zle. Na vše jsem se snažil najít algoritmus, zautomatizovat pohyby, dělat věci stereotypně. Ušetřilo to čas i energii. Panika a hledání vás může stát cenné vteřiny. A věřte, že když máte jen pár minut na rozpohybování těla, abyste nezačali umrzat, je znát opravdu každá sekunda." Tím spíš, že nikdo na nikoho nečeká, členové týmu jsou zodpovědní sami za sebe.  

"Myslel jsem, že těch 8 až 10 hodin pochodu denně si budu přemýšlet o různých věcech. Nešlo to, člověk si není schopen vzpomenout ani na jména svých kolegů v práci."

Vedle loveckých zkušeností byly Pavlu Sehnalovi dobrou průpravou pro polární expedici i stovky kilometrů, které letos uběhl na běžkách. Kromě tradičního Vassova běhu na 90 kilometrů, kterého se každoročně účastní, a dalších závodů ze série Ski Classics letos přeběhl na běžkách i napříč Finskem od ruských po švédské hranice. Sedmidenní závod čítal přes 440 kilometrů. Už v loňském roce si navíc sáhnul až na dno sil, když za 18 hodin uběhl Redbull Loppet Race - nejdelší závod na běžkách dlouhý 220 kilometrů.

Za "výlet" na severní pól Sehnal zaplatil 38 tisíc eur, což je v přepočtu necelý milion korun. Určitě za to dostal něco, co si může vychutnat jen pár vyvolených. Ale do Česka si přivezl i zkušenosti, které bude moci využít v politice jako předseda Občanské demokratické aliance. Zároveň si na vlastní kůži vyzkoušel, že propojení celého světa není jen snem. "Václav Klaus říká, jak je spojení Evropy špatné. Jistě, že není! Nejen Evropy, celého světa. My jsme tam seděli všichni dohromady, lidi ze všech koutů planety. Bavili jsme se anglicky a neměli vůbec žádný problém." 

"Proč jezdit pracovat někam úplně jinam, než kde bydlíme? Třeba na Jižním Městě žije 90 tisíc lidí a šup s nimi každý den do metra na Pankrác atd. Proč se úřady nepřesunou do okrajových částí? Ale problém je i mimo Prahu. Do svých firem v Lounech nebo Karlových Varech nemohu nikoho sehnat, všichni cestují do velkých měst." 

Klobásy ani koblihy nepřináším

Jako politik však bude mít velmi těžkou pozici. Tím spíš, že jeho myšlení je zatím odlišné od dnes už jeho konkurentů. "Několikrát jsem se setkal s ministry a očekával konstruktivitu v myšlení. Spletl jsem se, nic takového tam nebylo. Hodinu jsem s nimi seděl a neodnesl si vůbec nic. Nepřináším klobásy ani koblihy. Ale když do politiky vstoupíte, cítíte se jako v Matrixu. Nemá žádná pravidla, člověk najednou neví, kam patří." 

Podle něj politika, který jen sbírá body, nepřesvědčíte o ničem. "Schopnost dojít o tu míli dál než ostatní mi snad bude prospěšná. Poslání ODA vnímám v tom smyslu, aby vláda přebrala zodpovědnost za své činy. Bez ohledu na to, jaká je tam zrovna strana. Mělo by to tak fungovat vždycky." Myšlenka jistě pěkná. Otázkou však je, jestli ji Sehnal dokáže prosadit právě proti těm čistokrevným politikům, proti kterým bude stát.