Vladimír Brabec, to je zkrátka major Zeman. Kdo si vzpomene na nějakou z jeho dalších rolí? Je jich hodně, vždyť hrál od svých čtrnácti let a před kamerou se naposledy objevil v roce 2016 v povídkovém filmu Tajemství pouze služební. Přesto – i když Vladimír Brabec ve své době patřil k nejvýraznějším hercům a dlouhá léta vystupoval dokonce na prknech Národního divadla – pro většinu lidí zůstane v paměti jako Jan Zeman, příslušník tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, který v posledním díle končí jako šéf kriminálky.
Výchova socialistického člověka
Jeho případy samozřejmě odpovídají tehdejším potřebám, kdy bylo nutné vychovávat socialistického člověka a navést jej na „správnou cestu“. A tak jednotlivé případy ukazují třeba mládež zkaženou nevhodnou hudbou a samozřejmě i drogami, vystupují tady špatní západní agenti, na přetřes přijde i důležitost výstavby Berlínské zdi nebo zpronevěra společného majetku všech občanů republiky. Někdy ale přišly ke slovu i „obyčejné vraždy“, to asi proto, aby si seriál udržel divákovu pozornost.
Honorář na desítky let dopředu
Hlavní postavou, která všechny díly spojovala, byl právě Jan Zeman v podání Vladimíra Brabce. Ten samozřejmě sice mohl alespoň vzdáleně tušit, jakou roli přijal, ale také dobře věděl, kolik za ni dostane. V sedmdesátých letech, kdy se třicetidílný seriál točil, šlo o neuvěřitelnou sumu kolem šesti set tisíc korun. Jen pro srovnání, průměrná mzda v Československu v roce 1975 byla 2 300 Kčs. Šlo tedy o více než 260 tehdejších platů, tedy o peníze, které by průměrný člověk vydělal za jedenadvacet let! A to už něco znamenalo.
Zeman ho připravil o práci
Jak ale později napsal ve svých vzpomínkách, byl to výdělek vykoupený další kariérou. Jakmile dostal cejch normalizačního kriminalisty, další zajímavé herecké role již nepřicházely. Věnoval se ale také dabingu a práci v rozhlasu. Pak ale také přišla na konci osmdesátých let listopadová revoluce a s ní i odpor mnoha lidí k hercům, kteří v minulosti takové role přijali.
Z těch pozdějších je možné jmenovat například plukovníka Pickeringa ze hry G. B. Shawa Pygmalion, vévodu v Shakespearově kusu Jak se vám líbí, arcibiskupa Scroopa ve hře Král Jindřich IV. stejného autora, Viktora v Čapkově hře Ze života hmyzu a další a další...
Z rozjetého vlaku nešlo vystoupit
Podle Vladimíra Vrabce ale vlastně herci v případě seriálu o kriminálních případech přesně nevěděli, k čemu se upisují. Ve chvíli, kdy podepisovali smlouvy na lukrativní role, dostali k přečtení jen scénáře několika málo dílů, a ty nebyly tak politicky angažované jako některé další, jež dostali až v průběhu natáčení. Vystoupit z rozjetého vlaku nebylo možné, protože by jednak pokazil práci mnoha svých kolegů, a navíc by se to velmi nelíbilo vládnoucí straně, která v seriálu právem viděla velký potenciál propagace potřebných myšlenek.
Dostal se do špatné škatulky
A tak, ačkoliv právě tento herec nikdy nepatřil na seznam členů komunistické strany, a už vůbec ne mezi agenty StB, mnozí jej zařadili do stejné „škatulky“, což ho samozřejmě velmi mrzelo. I on sám ale dobře věděl, jak velmi pravdivé je přísloví, které mluví o tom, že pokud nejde o život, nejde vlastně o nic důležitého.
Když nejde o život...
V paměti měl tuhle poučku už od roku 1970. Tehdy mu bylo šestatřicet let a nade vše miloval létání. Udělal si průkaz a pod Svazarmem pilotoval větroně. Jenomže jednoho dne podcenil počasí – a naopak přecenil svoje schopnosti. Let dopadl tak, jak patrně dopadnout musel – místo na letišti přistál herec v tehdy rozkvetlém třešňovém sadu. Jen zázrakem se ani jemu, ani nikomu dalšímu nic nestalo, a tak si mohl oddechnout. Po nějaké době, kdy se bál znovu vystoupat do vzduchu, se ale ke své letecké lásce vrátil.
Zdroj: csfd, Česká televize, wikipedie, Měl jsem štěstí (J. Kazda, V. Brabec)
KAM DÁL: Herec Miloš Kopecký: Příšerně inteligentní primitiv a zbabělý komunista. Pronesl projev, na který se nezapomnělo.
