Kdybychom se podívali hluboko do historie rodu Lukavských, viděli bychom zámožný šlechtický rod se vším, co k takovému postavení tehdy patřilo. Jenomže pak přišla Bílá hora a s ní i konec veškerého bohatství. Z nucené emigrace a ztráty všeho, co měli, se Lukavští už nikdy nevzpamatovali a rod se potácel od chudoby k bídě. Zvláště v těch rodinách, kde hospodařili muži podobní Radovanově dobrotivému otci. Ochota pomáhat všem okolo přivedla jeho nejbližší, včetně syna Radovana, do velkých problémů. Sám herec ale přesto na dětství vzpomínal vždy s nostalgií a láskou ke svým rodičům, jimž rozhodně nic nevyčítal.
Mohl se stát knězem, ale rodina na to neměla
Nechybělo mnoho a česká divadelní i filmová scéna by se takového talentu, jakým byl právě tento herec, vůbec nedočkala. Pod vlivem své věřící matky a také jedné z jeptišek kláštera anglických panen se tehdy dospívající mladík rozhodl obléci kněžské roucho. Patrně by v církvi také zůstal, kdyby jeho rodina byla alespoň trochu zámožnější. Poté, co si rodiče nemohli dovolit platit náklady na studium Arcibiskupského gymnázia, dostudoval Radovan již na českobrodské reálce.
Válka ho neudolala
Ani vysokou školu mu osud nedopřál. Po maturitě v roce 1938 už nezbývalo mnoho času do zavření českých vysokých škol Němci. Tento bezprecedentní zásah se dotkl i nadějného studenta Lukavského. Osudu se ale nepoddal a o tři roky později přece jen nastoupil na pražskou konzervatoř, odkud to mohl mít na divadelní prkna už jen malý krůček. Mohl, ale neměl. Válka byla mocnější než jakékoliv přání, a tak se místo do kostýmu převlékl do montérek a nastoupil na směnu v továrně. Studia, která započal před válkou a v jejím průběhu, pak po jejím konci úspěšně završil.
Charakterní dobrodruh
O herecké kariéře tohoto českého velikána bylo popsáno mnoho papíru a zmínky o ní stále plní virtuální svět. Není divu, vždyť kolik herců si zahrálo třeba Hamleta v Národním divadle? Radovan Lukavský ale nebyl jen výjimečný herec a recitátor, byl to také neobyčejný člověk, jakého bychom v něm podle vážných a charakterních rolí, jež ztvárňoval, možná ani nehledali. Podle jeho vnučky Kláry miloval každé dobrodružství, které se mu připletlo pod nohy, i když kvůli tomu měl oplétačky s minulým režimem. Soudruhům se například vůbec nelíbily Lukavských výlety za zahraničními horami. Nelíbily se jim natolik, že Radovan i jeho milovaná žena Ludmila přišli o pasy. A tak si zkrátka pořídili chalupu tady, v Čechách. Rozhodně ale ne na lenošení. Po blízkých loukách se procházely ovce, které chovali, neustále něco zkoušeli, zvelebovali, vylepšovali. To všechno až do vysokého věku…
Kruté rány osudu: smrt milované ženy i syna
Pak ale – to už bylo Radovanu Lukavskému úctyhodných osmdesát šest let – jeho životní láska zemřela. Zůstal mu syn Ondřej a dvě vnučky. I když ho odchod jeho ženy hluboce ranil, stále se snažil zůstat takový, jaký byl, tedy spolehlivý, galantní, dobrý. Dařilo se. Manželčina smrt bohužel nebyla poslední ranou, která na něj čekala. Ani ne o dva roky později si osud vzal i jeho syna. Pro Radovana Lukavského to muselo být o to náročnější, že byl jediný, kdo mu v posledních minutách dělal společnost. Na herce těsně před devadesátkou toho už bylo moc.
Odchod v bílém a s lahví vína
Dlouhodobé problémy se srdcem, které se mu dařilo doposud překonávat, se projevily naplno. Herec tak musel být v únoru 2008 hospitalizován ve Vinohradské nemocnici. To byla bohužel jeho poslední štace. I když se po nějakou dobu zdálo, že se podaří jeho návrat mezi blízké, nenávratné zhoršení jeho stavu na sebe nenechalo dlouho čekat. Po několika dnech, které strávil v umělém spánku za podpory přístrojů, se u jeho lůžka sešla celá rodina, aby se s člověkem ušlechtilé duše naposledy rozloučila. V jejich přítomnosti a za jejich souhlasu pak byl Radovan Lukavský odpojen od přístrojů a vydechl naposledy. Ani tehdy ale neskončil příběh jeho svérázného pohledu na svět. Odešel tak, jak si přál. Pohřeb se odehrál v bílé barvě a rodina mu splnila i jeho poslední přání: na onen svět mu do rakve přibalili také lahev dobrého vína. Člověk nikdy neví, kdy se může hodit…
Zdroj: wikipedie, Rozhovory s dědečkem (K. Lukavská), osobnosti, cnn.prima
KAM DÁL: Zakokrhal a zemřel: Strýček Jedlička byl fenoménem své doby. Děti děsil a bavil zároveň, kolegové ho odsuzovali.
