Život Karla Högera byl jako mnoho jiných. V soukromém životě byl podle jeho přátel nebývale skromným člověkem, zvlášť v jídle si nikdy moc nevybíral. Nebo vlastně ano – nejraději měl to úplně nejjednodušší, jako jsou brambory s tvarohem nebo třeba šišky s mákem. Nejlépe, když šlo o sladké jídlo – a hlavně když bylo od maminky. Jeho ženám zkrátka nezbývalo nic jiného, než se smířit s tím, že budou v kuchyni vždy dvojkami, tedy až po paní Högerové, kterou si umělec poté, co se přestěhoval do Prahy, přivezl z Brna s sebou.
Jídlo od maminky pro Mistra herce
Minimálně jeho první ženě, kterou poznal jako svoji studentku na konzervatoři, Zdence Procházkové, to ale patrně příliš nevadilo. Kuchyně nebyla její vysněnou místností, kde by toužila trávit víc času, než bylo nezbytně nutné, manželé také často chodívali na jídlo do restaurací. Když ale uvařila doma hercova maminka, nebylo o čem přemýšlet. Domácí jídlo bylo zkrátka domácí jídlo a Karlu Högerovi ani jeho mamince nevadilo, že už nejde o dítě, ale o dospělého a slavného muže.
Fanynky na každém kroku
O jídlo a vaření se tedy v prvním manželství spory nevedly, kamenem úrazu se ale staly hercovy fanynky, které toužily po přízni svého idolu. Asi jen málokterý muž by v obležení krásných mladých žen odolal jejich svodům. Neodolal ani Karel Höger, a ačkoliv se to jeho manželka zpočátku snažila chápat, tolerovat nebo alespoň přehlížet, po několika letech, především s příchodem jeho nové skutečné lásky Evy Vachkové, pohár trpělivosti přetekl. Rozvod se už zažehnat nedal – a vlastně se o to ani nikdo nesnažil. Přesto podle Zdenky Procházkové všechno proběhlo v naprostém klidu a ti dva do konce života zůstali přáteli. Snad to bylo také tím, že nikdy neměli děti, a tak se vyhnuli sporům, které často rozvod provázejí právě kvůli nim.
Výborný herec i kolega
Ani druhé manželství herci nepřineslo potomka, ale pokud měl příležitost, dětem se rád a s láskou věnoval. Kromě jisté slabosti pro ženy se ale podle jeho přátel Karlu Högerovi moc negativních vlastností vyčítat nedalo. „Ke mně byl vždycky přátelský, srdečný, nikdy nedával najevo, že je lepší, nenadřazoval se ničím a nikdy. Takový byl třeba i tehdy, když hostoval v mladoboleslavském divadle, tam jsem ocenil jeho vysokou profesionalitu. Na zkoušky přicházel perfektně připraven. Říci, že znal do písmene text své role, je málo,“ pronesl například jeho herecký kolega Raoul Schránil.
Statečný odbojář nepřežil odchod z Národního divadla
Dobré srdce, statečnost a odhodlání pomáhat prokázal herec i v době druhé světové války, kdy osobně pomáhal židovským rodinám a stal se spojkou převážející informace mezi moravským a pražským odbojem. Nacisté jeho činnost naštěstí neobjevili, a tak se diváci mohli jeho uměním těšit až do roku 1977, kdy v květnu nezvládl infarkt. Říká se, že jej zdravotní potíže dostihly hlavně díky velkému psychickému vypětí. V témže roce se totiž nedokázal vzepřít režimu a i přes vnitřní odpor podepsal Antichartu. Když ale o několik týdnů později vyhodili z Národního divadla z politických důvodů jeho kolegyni Vlastu Fabiánovou, na protest proti tomuto kroku podal výpověď. Tíhu tohoto okamžiku ale neunesl.
Herecké umění Karla Högera si můžeme připomenout v neděli 5. 11. od 22 hodin na programu ČT1 v detektivním filmu Kde alibi nestačí.
Zdroj: wikipedie, csfd, dumazahrada, denik
KAM DÁL: Tragický konec geniálního Jiřího Šlitra. Luxus svého soukromí tajil, zemřel s milenkou v náručí.