Odcházení z tohoto světa není nikdy veselé. Jen pár lidem se povedlo zanechat v pozůstalých úsměv na rtech i při posledních bolestivých vteřinách života. Josef Kemr to štěstí měl. Vlastně ne – my jsme to štěstí měli. Herec dlouho nevěděl o záludné rakovině. Až do chvíle, kdy fyzicky sešel a bolest mu znemožňovala důstojný život. Tehdy už bylo příliš pozdě. Zhoubný nádor žaludku ho stál život.
Zemřel v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského nacházející se pod Petřínem – v místě, se kterým spojil neodmyslitelně svůj život. Malá Strana mu byla domovem a on sám se proměnil v legendární postavičku zdejších kouzelných ulic. Kdyby žil v době Jana Nerudy, jistě by mu patřila jedna z Povídek malostranských. A svým způsobem se tak stalo.
Miloval Malou Stranu, stále tu žije ve vzpomínkách
Josef Kemr byl ze své podstaty záhadnou a fascinující osobností. Alespoň to vyplývá ze vzpomínek jeho kolegů. Kromě geniálního herectví, které prokazoval na scéně Divadla na Vinohradech a v Národním divadle, přidal do svého životopisu i několik nezapomenutelných filmových a televizních rolí. On sám se však několika odlišnostmi stával kouzelnou figurkou především Malé Strany. Místo, které si – navzdory náporu turistů – i dnes zachovává své neopakovatelné kouzlo, obohacoval za svého života sám Josef Kemr.
- V roce 1993 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.
- Měl mu být udělen titul Zasloužilý umělec, on ovšem poslal dopis do ÚV KSČ, ve kterém stálo: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“
- Byl manželem herečky Evy Foustkové.
- Je pohřben na hřbitově Šárka u kostela sv. Matěje v Praze-Dejvicích.
Malostranští pamětníci na hereckou hvězdu vzpomínají hned z několika důvodů. Jednak miloval kočky. Těch ve svém bytě v domě U Bílé řepy choval rovnou osm. Kouzelné střípky jeho ojedinělé osobnosti mohli místní pozorovat i na samotné garderobě slavného herce. S nepřehlédnutelným tralalákem a dlouhým kabátem se promenádoval ulicemi – skoro stejně jako pan Rybář z Povídek malostranských. Tuto roli také v roce 1984 ztvárnil v televizní inscenaci.
Další zvláštností byl jeho proslulý trabant. Od toho údajně ztratil klíče a motor vždy nastartoval alternativním způsobem. Aby mu ho nikdo nezcizil, bral si s sebou, kamkoli šel, volant. Geniální herec byl možná pro mnohé zajímavým podivínem a zájem nebudil pouze tím, že byl slavný.
Zlato pro Národní divadlo
Při rekapitulaci ctností Josefa Kemra nelze nepřipomenout jeho angažované chování v roce 1989. Otevřeným dopisem se zastal Václava Havla a jeho rodiny. Navíc podepsal petici Několik vět a vystoupil na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Svým trabantem objížděl továrny, aby pomohl přesvědčit lid a dělníky, že revoluce je nevyhnutelná.
Existují však nezištné skutky, které nejsou tak dobře známy. Sám na vlastní pěst opravoval boží muka a kapličky kolem Prahy, ale i na jiných místech republiky. Národnímu divadlu daroval čtvrt kilogramu zlata, které nechal roztavit a následně z něj nechal vyrobit pozlacené šrouby a matky, které vlastnoručně zamontoval do krovů rekonstruované scény.
Josef Kemr byl neobyčejnou postavou naší kulturní scény. Jméno si udělal hlavně svými hereckými výkony, ale životem ve své vlastní roli dokreslil obrázek opravdu vzácného člověka. Byť bylo jeho umírání bolestivé, on sám byl na smrt připraven a upřímná víra v Boha mu jistě ulehčila těžký odchod v 72 letech.
Zdroje: osobnosti.cz, Česká televize, iRozhlas, csfd.cz, filmovamista.cz
KAM DÁL: Temná stránka Matky Terezy: Děti léčila ve strašných podmínkách, svatořečení si možná nezasloužila.
