Když se setkáte s Jiřím Bartoškou, je to vždy velmi příjemné. Tedy, když ho zrovna vidíte. Pokud si s vámi dá tento český herec schůzku ve své kanceláři, docela určitě v ní bude téměř neproniknutelný dým. S trochou nadsázky se dá říct, že jde o „mlhu hustou, že by se dala krájet“. Za ní ale nežije Rákosníček, nýbrž úřaduje jeden z nejlepších tuzemských herců.
Ženy po něm vždycky šly
Neodmyslitelná cigareta k Bartoškovi patří stejně jako k Pepkovi námořníkovi fajfka. Přesto, že herec už podruhé bojuje s rakovinou, své velké vášně se nikdy nevzdal. V minulosti se nechal slyšet, že kouří od čtrnácti let, tak by se mu teď těžko končilo. Dokonce říkal, že v mládí pro něj byla cigareta něco jako vstupenka mezi dospělé. Nezakázali mu to tak ani doktoři, ani manželka. Byť se všichni jistě velmi snažili.
Faktem je, že to není příliš dávno, kdy cigareta v ústech říkala, že patříte ke „gangu“, že už jste velký kluk. U Bartošky to bylo ještě umocněno trojkami z chování a školou, kterou měl docela „na párku“. Samozřejmě nesmíme zapomínat na charisma, kterým vládne od útlého věku. Jako kluk toho prý dost využíval, děvčata se na něj lepila jako mouchy na mucholapku.
Komunisté mu studia nedovolili
Dnes to zní neuvěřitelně, ale Bartoška vůbec nechtěl být hercem. V mládí ho to táhlo k malování, a když odmaturoval na pardubickém gymnáziu, toužil po studiu dějin umění. Jenomže se s tehdejším komunistickým režimem příliš nekamarádil, takže místo studia přišel povolávací rozkaz. Plánoval, že až se zase svlékne ze zeleného, vyrazí do zahraničí, což v lehce uvolněných šedesátých letech neznělo úplně jako sci-fi.
Zase ale zasáhl osud, v jeho případě jak jinak než v podobě dvou žen. Kamarádky Jana Švandová s Eliškou Balzerovou totiž za něj podaly přihlášku na JAMU. Když to zjistil, řekl si, že to není špatný nápad, protože se alespoň vyhne dvouleté službě socialistické vlasti. A jelikož ho na zkoušky připravoval Bolek Polívka, dostal se na školu hned napoprvé. Přesto dnes s oblibou tvrdí, že hrát začal vlastně omylem.
Lásce poručit nedokázali
Polívka v jeho životě hrál významnou roli ještě jednou. Když se jednoho dne toulali Brnem, potkali dvě dívky. Jedna se později stala Bolkovou první manželkou, s druhou se oženil Bartoška. Neměl to ale snadné, její rodiče si pro dcerku představovali lepší partii. Lásce však poručit nedokázali a později asi nelitovali.
Tím spíš že Bartoškova sláva začala strmě růst. Volání rodu či Osada Havranů jsou snímky, které jsou s ním neodmyslitelně spojeny. A když přišla Sanitka, nebylo už vůbec o čem mluvit. Jako jedinečný doktor Skalka lámal jedno ženské srdce za druhým, platonicky ho milovala snad polovina země. Když jeho postava zemřela na leukémii, byla z toho pomalu národní tragédie.
Nalákal hollywoodské hvězdy
Po revoluci se Bartoška chvíli angažoval v politice, stál u vzniku Občanského fóra a byl blízkým spolupracovníkem Václava Havla. To ale bylo vše, pokud jde o politický život. Ne že by nebyly nabídky, jeho to ale nelákalo. Místo toho se stal v roce 1994 prezidentem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. A dá se říct, že to je role, pro kterou se narodil. Těžko si představit někoho jiného místo něj.
Díky úzkým vazbám na velikány typu Miloše Formana se mu povedlo dostat do Varů hvězdy světového formátu. Robert Redford, Tom Cruise a mnoho dalších se na festivalu objevili. O tom, jak moc bral Bartoška svoji roli vážně, svědčí i fakt, že aby se zdokonalil v angličtině, odjel na nějaký čas do Vermontu, kde se učil řeč po boku o generaci mladších lidí.
Sám se také vrátil před kameru. Jmenujme například filmy Anděl Páně nebo Teorii tygra, což byl jeho excelentní návrat k „velkému“ hraní. Ne náhodou jim to tam klapalo s dlouholetou kamarádkou Eliškou Balzerovou. Všichni jeho fanoušci věří, že ještě nějaké „koncerty“ před kamerou přidá.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Senátoři podlehli dezinformacím, je to špatný signál obětem násilí. Neměli odvahu, říká poslankyně Kocmanová.