Věra Ferbasová se narodila v roce 1913, tedy ještě za císaře pána, do rodiny učitele Otokara Ferbase v Sukoradech na Jičínsku a mládí prožila v Plzni. O herecké kariéře vlastně nikdy nepřemýšlela, ale kultura, zábava a společnost – to byl její život. Milovala společnost a ráda také byla centrem pozornosti. Snad i proto se zúčastnila regionální soutěže Miss, kterou nakonec vyhrála a na čas se stala hvězdou, kterou zvali na večírky a zahradní párty. To byl svět, do kterého chtěla patřit.
Vlasta Burian poznal její talent
Proto také po maturitě na obchodní akademii odešla do Prahy, od které čekala to, co jí menší města nemohla dát. Život, jaký chtěla žít. Shodou náhod a s pomocí příbuzného pak dostala místo sekretářky v Divadle Vlasty Buriana, ale v kanceláři dlouho nezůstala. Po jednom nutném záskoku za nemocnou herečku principál divadla poznal, že má za psacím strojem doslova nebroušený diamant, poklad, který je třeba využít. Zpočátku šlo sice spíše o improvizaci a náhodu, protože se Věra Ferbasová s jevištěm musela nějakou dobu sžívat, ale Vlasta Burian měl talent poznat herecké nadání, a tak to nevzdal. Navíc se prý sám dobře bavil Věřinými rozpaky, které se postupně ztrácely – a na povrch vyplouvalo její čisté komediální umění.
Ze spolupráce bylo manželství
A tak začala Vera Ferbasová hrát na prknech Burianova divadla – a zanedlouho také ve filmu, hlavně pod režií Vladimíra Slavínského, do něhož se později také zamilovala. Na několik let se také stal jejím manželem. Přesněji řečeno do té doby, než přestala být hlavní hvězdou jeho filmů a než ji nahradila Adina Mandlová. Její nástup na svoje místo zkrátka nerozdýchala. Role naivních dívek, často dokonce ještě dětí, ji přesto vynesly až na samý vrchol prvorepublikového filmového žebříčku. Jenomže pak přišla druhá světová válka a s ní také velké problémy.
Raději nehrála, než aby sloužila Němcům
Nacisté chtěli Věru Ferbasovou – stejně jako i další tehdy známé a oblíbené herce – využít pro svoje účely. Ta se ale k ničemu podobnému nehodlala propůjčit, zvlášť když viděla, jak Němci zacházeli s jejími kolegy židovského původu. Znovu se vdala, a tak se jako zajištěná dáma raději herectví na čas úplně vzdala. Slibovala si, že po válce všechno dožene. Historie se ale odvíjela jinak, než by si (nejen ona sama) přála.
Jednou z jejích krásných rolí v mladém věku byla třeba role Káčátka – nemanželské dcery ctihodného profesora Karase z filmu Mravnost nade vše, kterého si zahrál vynikající Hugo Haas. V pokročilém věku se objevila třeba ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, a to jako tetička a bytná hlavního hrdiny v podání Luďka Soboty.
Neodpustili jí bohatství a slávu
Konce války se Věra Ferbasová a její nový manžel, architekt Josef Pálka, dočkali v Praze. Herečka věřila, že se vrátí ke své profesi a bude zase bavit lidi. Nový režim, který se dostal k moci v roce 1948, však o takové prvorepublikové hvězdy nestál. Potřeboval představitele uvědomělých dělníků, a to Věra Ferbasová mohla jen těžko splnit. Navíc ani jí samotné, ani jejímu manželovi nemohli odpustit minulé úspěchy, prvorepublikovou slávu, získané bohatství a její podíl na „budování předválečné kapitalistické společnosti“. Návrat na výsluní se tedy nekonal, nebyl o ni zájem. Stále na tom ale byla lépe než její manžel, který musel po sehraném procesu prožít několik krutých let ve Valdicích.
Sebrali jim všechno – i domov
Jestliže se Věře Ferbasové v době své největší slávy podařilo nashromáždit poměrně značný majetek, který uhájila i v době druhé světové války, nástup komunistů k moci všechno změnil. Museli se vystěhovat nejen z vlastního domu, ale dokonce i z Prahy, a tak nezbylo nic jiného, než se vrátit na rodné Jičínsko. V nuzných podmínkách tady prožila s manželem další roky, ale nic ji nepřinutilo ustoupit nátlakům vládnoucí strany. Pokud o ni neměli zájem, neměla zájem ani ona o ně.
Krátká naděje a pak konec všeho
Když už to začalo vypadat, že se život začne vracet do trochu běžnějších kolejí, Věra Ferbasová se v šedesátých letech díky Jiřímu Krejčíkovi občas dokonce objevila před kamerou. Ale pak přišla největší rána jejího života. Manžel zemřel a ona zůstala docela sama v domku v Ládví, kam se předtím přestěhovali. Život se s touto kdysi veleúspěšnou herečkou odmítl mazlit. Propadla alkoholu a jediné společníky jí dělaly kočky, kterých živila požehnané společenství. Lidé se jí začali posmívat, považovali ji za duševně nemocnou. Život jí prostě uštědřoval jednu ránu za druhou.
Sama na stáří i na smrt
Nakonec se rozhodla, že mezi takovými lidmi žít nechce. Navíc jí dům začal pomalu padat na hlavu, protože neměla peníze na jeho údržbu. Prodala ho pod cenou, když se dostala do spárů podvodníka a ze všeho hvězdného majetku jí nezbylo nic jiného, než malý jednopokojový byt na sídlišti. Tak žila docela sama, mezi cizími lidmi, kteří se o její osud jen málo zajímali. Dokonce tak málo, že ve chvíli, kdy Věra Ferbasová odešla do hereckého nebe, nebyl nikdo, komu by chyběla. Její tělo tak objevil soused až po několika teplých letních dnech. Byl to smutný konec komičky, která mohla rozdávat smích a radost – jen kdyby směla.
Zdroj: wikipedie, csfd, pozitivni-noviny
KAM DÁL: Cesta k milionům: Petschkové začínali u lichvy a dotáhli to mezi světovou elitu. Pak jim všechno vzali Němci.
