Před padesáti lety zemřel Jack Kerouac, jeden z nejslavnějších spisovatelů druhé poloviny dvacátého století, jehož nejznámější kniha Na cestě se stala neoficiální biblí beat generation. Spolu s Jackem Kerouacem patří mezi nejznámější představitelé této generace třeba Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti či William Seward Burroughs. Byl to Kerouac, kdo dal této skupině literátů jméno (spojení beat generation lze přeložit jako zbitá generace). I z toho důvodu je pochopitelné, že je to právě Kerouac, na něhož si většina čtenářů vzpomene při zmínce o beatnících nejčastěji.
Jeden román?
Jack Kerouac se narodil v roce 1922 a zemřel v roce 1969, kdy mu bylo pouhých čtyřicet sedm let. Oficiálně je příčinou jeho smrti cirhóza. Ta je však častou příčinou smrti u alkoholiků. A alkohol měl patrně největší vliv na Kerouacův předčasný odchod. Ještě před smrtí stihl napsat (a z velké části rovněž vydat) více než tři desítky knih, z nichž je velká část přeložena i do češtiny. Dílo Jacka Kerouaca bylo pro moderní literaturu podobně klíčové jako třeba knihy Jamese Joyce, jímž byl ostatně Kerouac silně ovlivněný. Nebylo by však vhodné redukovat tohoto autora pouze na jeho dílo. Podobně inspiroval a dodnes inspiruje ostatní i tím, jak žil. Stejně tak by nebylo vhodné redukovat jeho dílo na jedinou knihu.
V autobiografickém románu Na cestě popsal Jack Kerouac své putování napříč Spojenými státy. Pod pseudonymy se v knize objevují další čelní představitelé beat generation. V souvislosti s touto knihou se vypráví mnohé mýty, jež Jack Kerouac rád přiživoval. Jedním z nich je třeba to, že román Na cestě byl celý napsán během tří týdnů v roce 1951 na role japonského kreslicího papíru. A že v něm autor – aby dosáhl co nejsilnější autenticity – vůbec neškrtal.
Bible beat generation
Jakkoliv mohou být podobná tvrzení trochu zavádějící, skutečnost je, že román byl vydán až šest let poté, co jej Kerouac dopsal, v roce 1957. Dnes je román Na cestě kanonický, opakovaně se objevuje mezi výběry nejlepších knih dvacátého století, a to nejen mezi těmi americkými. A na rozdíl od mnoha dalších kanonických děl (třeba knihy zmíněného Joyce) je tento román vzhledem k přístupnosti čten a obdivován dalšími a dalšími generacemi. Zároveň však trochu zastiňuje veškerou další tvorbu Jacka Kerouaca…
A je to škoda. Ačkoliv se Jack Kerouac nedožil vysokého věku, psal velmi intenzivně (a to nejen beletrii, obsáhlé jsou i jeho deníky či dopisy, česky dosud nevydané). A v jeho bibliografii najdeme i tak výjimečné romány, jakými jsou Andělé pustiny (v novém překladu Andělé zoufalství), Dharmoví tuláci či Vize Codyho. A některé z nich mohou být pro čtenáře ještě zajímavější než Na cestě. Ostatně česká anotace Vizí Codyho, za jejichž převod dostal překladatel Josef Rauvolf Cenu Josefa Jungmanna, začíná takto: "Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, ‚bibli‘ beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let."
Jakkoliv se můžeme o tom, zda jsou Vize Codyho skutečně nejlepší, přít, je dobré objevit Jacka Kerouaca i jinak než jako autora jediné knihy, která utvářela nejen americkou kontrakulturu. Že měl Jack Kerouac mnoho tváří, dokládá i v překladu Petra Onufera nedávno vydaná Kniha haiku. Valivý proud z knihy Na cestě bychom zde hledali marně. Jacka Kerouaca, jež byl podstatnou část života ovlivněn východním náboženstvím i kulturou, však poznáme bezpečně.
