Darja Saltykovová se narodila v březnu 1730 do rodiny ruského dvořana, její děd byl významnou osobností v době vlády cara Petra Velikého. Díky sňatku s rotmistrem kavalerie Glebem Alexejevičem Saltykovem se stala příslušnicí ruské vysoké šlechty. Za dobu manželství žila budoucí masová vražedkyně poklidným a zbožným životem, pravidelně chodila do kostela a dávala almužnu potřebným.
Bohužel ve věku 26 let ovdověla a od té doby se začíná v jejím životě psát zcela jiná historie. Do kostela možná stále chodila, ale odněkud z hloubi její duše se na povrch začal drát doposud skrývaný sadismus. Možná, že za vším jejím hrůzným chování stála neopětovaná láska. Ale kdo ví, jak tomu opravdu bylo.
Krutost byla na denním pořádku
Jisté je jen jedno, postupem času začali na jejím panství umírat její poddaní za zvláštních okolností. Jednalo se většinou o mladá děvčata, která pracovala u Saltykovové jako služky. Stačilo málo, aby Darja nebyla spokojená s vykonanou prací a ortel nad nebohou služebnou byl vyřčen. Vlastníma rukama Saltykovová se pak do dívky pustila první věcí, kterou popadla do ruky - tu polenem, tu pohrabáčem, a bila ji tak dlouho, dokud nebožačka nepřestala dýchat.
Jak se říká, s jídlem roste chuť. Darja Saltykovová, ne nepodobná naší staré známé Čachtické paní, stupňovala týrání a její fantazie pracovala na maximum. Když nestačil pohrabáč, tam si vypomohla studenou vodou a oběť nechala umrznout nebo ji pálila rozžhavenou kulmou. Zábavné se Darji Saltykovové zdálo zvláště umučit dívky před svatbou nebo ve vysokém stupni těhotenství.
Spravedlnost byla dlouho slepá
Sadisté jsou bohužel velmi často vynalézaví a zastavit je nebývá jednoduché. Což se ostatně ukázalo v případě této ruské šlechtičny. Na veřejnost se sice občas dostaly některé její zločiny, minimálně se o nich šuškalo. Pokud se některý z nevolníků ozval a podal na Saltykovovou oficiální stížnost, moc si nepomohl. Hlava rodiny, do níž náležela, S. A. Saltykov byl v té době gubernátorem Moskvy a veškeré stížnosti vyřizoval ve prospěch své příbuzné. Ta se naopak stěžovatelům uměla odvděčit karabáčem a vyhnanstvím na Sibiř. Diví se pak někdo, že její hrůzné činy zůstaly po dlouhou dobu nepotrestány?
Zlom nastal teprve v roce 1762, kdy se dvěma nevolníkům, jimž Saltykovová zavraždila jejich ženy, podařilo předat svoji žalobu carevně Kateřině Veliké. Jejím prostřednictvím pak moskevský nejvyšší soud připravil proces, jenž trval dlouhých 6 let. V jeho průběhu se podařilo zajistit důkazy o podplácení úředníků i svědectví těch, kteří na statcích Saltykovové pracovali a o jejím řádění a vraždách věděli. Na základě toho byla pak zatčena a uvězněná.
Protože Darja Saltykovová spoléhala na pomoc od svého vysoko postaveného příbuzného, moskevského gubernátora, při výslechu se chovala drze, povýšeně a ke svým činům se nikdy nepřiznala. Inu kdo má moc a peníze, má dojem, že může všechno. Přesto se jí na základě důkazů podařilo dokázat smrt minimálně 38 nevolníků, i když měla na svém kontě daleko větší počet obětí - údajně zavraždila až 139 lidí.
Zasloužený trest
Rozsudek vypracovala samotná carevna Kateřina Veliká a Darja Saltykovová na jeho základě byla:
- zbavena šlechtického titulu a do konce života nesměla používat své šlechtické jméno
- odsouzena k veřejné hanbě - na popravišti měla stát přikovaná u sloupu s nápisem nad svojí hlavou, kde mělo být uvedeno "mučitelka a hubitelka duší"
- odsouzena k doživotnímu pobytu v kobce v podzemí bez přístupu světla a v naprosté samotě bez kontaktu s ostatními lidmi. Světlo měla dovolené pouze v době jídla a hovor jen s náčelníkem stráže nebo s řádovou sestrou. Nebyly jí povolené vycházky, nesměla přijímat ani posílat žádnou korespondenci. Žila tak v naprosté izolaci.
Není bez zajímavosti, že za takových přísných podmínek vydržela Saltykovová žít dalších 33 let. Během této doby údajně porodila i další dítě, které zplodila se svým vězeňským strážným. O jejich osudu prameny nehovoří. Sama Darja Saltykovová pak umřela v poměrně na tu dobu vysokém věku 71 let v roce 1801.
