V čem je Mefisto tak výjimečný, že se dočkal už sté reprízy?
Znám diváky, kteří na našem muzikálu byli třeba už pětkrát, desetkrát. Jednoho z nich jsem se optal, co se mu na tom muzikálu tak líbí, a on odpověděl, že se rád směje, dojímá, žasne a že vždycky odchází s pocitem, že je život vlastně hezkej, i když smutnej, protože člověk stárne a míří ke svému konci, s tím prý ani ďábel nic neudělá. A protože ten divák byl už postarší, říkal, že mu Mefisto taky dává naději, že i ve svém vyšším věku potká velkou lásku. No, dojal mě! A myslím, že v podstatě řekl, proč ten muzikál tak bere lidi za srdce.
Jakým způsobem se představení během času proměnilo?
Tak představení by se od premiéry proměňovat nemělo, to je profesní zásada. Zpočátku jsem hodně chodil na reprízy a hlídal, aby se hrálo tak, jak bylo mnou napsáno a narežírováno. Moc dobře totiž vím, že mnozí herci si v nejrůznějších kusech postupem času přidávají různé větičky a mají různé nápady, jak hru udělat ještě vtipnější. Dělají to v dobré víře, ve skutečnosti ale představení drolí a vlastně ho ničí, do stylizovaných dialogů přidávají současné výrazy a vlastně bulvárně podlézají divákovi. Měl jsem letos hodně práce a na představení jsem nechodil, ale doufám, že herci Mefista, kteří jsou vesměs na obrovské profesionální úrovni, se k takovýmto podpásovkám nesnižují...
Jak vůbec probíhala příprava představení? Stojí za ním hned několik tvůrčích osobností – nebyly nějaké neshody?
Musíme si uvědomit, že Mefisto není žádný převzatý muzikál od zahraničních autorů, jedná se o původní český projekt, a to od prázdného papíru až po premiéru. Jinými slovy to znamená, že příprava se dělí na dvě fáze – nejprve jsem si musel zvolit téma, pak ho scenáristicky zpracovat tak, aby odpovídal požadavkům na muzikálovou formu, dále jsem musel napsat všechny dialogy, zápletky, obsahy písní a pak se spoluautory vystavět stopadesátistránkové libreto. To všechno je dennodenní práce na tři čtvrtě roku a je to fáze ze všeho nejdůležitější. Máte-li ovšem za spolupracovníky tvůrce tak zkušené, jakým je vynikající textař Boris Pralovszký a bohem políbený hudební skladatel Daniel Barták, pak je práce radostí. A musím říct, že my tři jsme si tu radost dopřávali plnými doušky, po celou dobu žádné spory nebyly.
Druhou fází je ovšem výroba muzikálu, tedy zkoušení, a tam už to většinou začíná skřípat, protože čím víc lidí, tím víc názorů, to už bývá brnkačka na nervy. Já jsem si ale i zkoušení velice užíval, protože máte-li v hereckém souboru takové profíky, jakým je třeba Pepa Vojtek, tak to je čirá radost!
Co je na vystupování v muzikálu specifické?
Účinkující musejí umět hrát, zpívat, tančit. A protože je to muzikál, tak zejména zpěv musí být nekompromisně špičkový. Musím říct, že poslední dobou se zejména v mladé generaci objevila řada interpretů, kteří tuhle trojkombinaci zvládají velice dobře. V Mefistovi je to kupříkladu představitel mladého Fausta Petr Ryšavý, v mém dalším muzikálu Doktor Ox je takovým talentem třeba Petra Vraspírová či Láďa Korbel.
Které další současné muzikály stojí podle vás za pozornost?
Zahraničním muzikálům věnuji pozornost pouze ze studijních důvodů, já jsem fanda na původní české muzikály. Vždycky obdivuji, když se někdo rozhodne podstoupit to obrovské riziko a jde na trh do těžké konkurence s licenčními muzikály s nějakým původním českým muzikálem. Zdůrazňuji muzikálem, ne písničkálem či leporelem složeným z populárních písní. Slyším chválu na některé původní české muzikály, třeba na Sherlocka Holmese, ale ještě jsem je neviděl. Těším se!
Byla mezi tou stovkou repríz nějaká výjimečná? Nějaká, na kterou nezapomenete?
Ona jsou si ta představení k mé radosti většinou podobná – stoprocentní soustředěnost diváků a na závěr standing ovation, takže já bych si přál, aby z téhle šňůry žádné představení nevybočilo! Ale samozřejmě velkým zážitkem byla premiéra, ta úleva, když člověk z reakcí publika viděl, že Mefisto zabral! Ale nějaká zcela výjimečná představení přeci jen byla – když celý náš soubor hrál Mefista v Jižní Koreji, a to každý večer pro 2 500 diváků! Jenže to já nezažil, jako autor jsem zůstal v Praze, točil jsem zrovna film Kouzelník Žito, který diváci uvidí letos o Vánocích.
Myslíte, že bude další stovka?
Tak to záleží pouze na divácích!
