Vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou je největším symbolem úpadku našeho národa. Žena stojící před krvelačným soudem pronáší závěrečnou řeč a přijímá trest nejvyšší. Doba, kdy za politické přesvědčení a svobodný názor končil člověk ve vězení a v některých případech i na šibenici, je pryč. O to důležitější je si podobné příběhy připomenout, abychom nezapomněli.
Proces s Miladou Horákovou
Největší komunistický proces s sebou nesl i nejvyšší tresty. Třináct obžalovaných osob, z toho čtyři tresty smrti a čtyři tresty doživotí. Ostatní “spiklenci” národa dostali tresty od 25 do 15 let. Hněv lidu, který byl vysloven děsivým prokurátorem Josefem Urválkem, dopadl i na dvě ženy. Milada Horáková jak známo skončila na šibenici, ale stačilo málo a potrestané ženy mohly být dvě. Františka Zemínková dostala trest 20 let, ale její politický životopis a hrdinský způsob obhajoby si říkal o vyšší trest. Nechybělo málo a Fráňa Zemínková mohla stát na místě Milady Horákové.
Fráňa Zemínová
Česká politička, která reprezentovala národně socialistickou stranu, je pokládána za jednu z úplně prvních feministek u nás. Společně s Františkou Plamínkovou v roce 1905 založila Výbor pro volební právo žen. Několik let publikovala v měsíčníku Ženské snahy a v Listu československých žen. Mezi ženami byla také poslankyní, která drží rekord v počtu odpracovaných let v poslanecské lavici. V této funkci působila v letech 1918-1939 a 1945-1948. Po komunistickém převratu v únoru roku 1948 odchází z politiky. To ji však od perzekuce neubrání, protože byla až moc hlasitou odpůrkyní nově nastolené diktatury.
Důchod ve vězení
Fráňa Zemínková po roce 1945 tvrdě vystupuje proti plíživému přebírání moci komunistickou stranou. Hrdě bojuje jako politička i jako občanka. Ošlehaná bojem z emancipačního hnutí ani zde neustupuje až do chvíle, kdy byla prohra zcela jasná. Po únorovém převratu v roce 1948 odchází do ústraní, ale o rok později je společně s ostatními obžalována v procesu s Miladou Horákovou. Je jí konkrétně předhazována protistátní činnost, organizace teroristických skupin a navazování kontaktů se zahraničím západního světa.
Její obhajoba před soudem je rázná a její vůle není zlomená. I přes pokročilý věk a tvrdou rétoriku se důstojně hájí, aby nakonec vyslyšela trest tvrdého žaláře na 20 let. Komunistická justice si jako hlavní oběť vybrala Miladu Horákovou, ale klidně jí mohla být i Fráňa Zemínová. Ze svého trestu si odseděla deset let, aby byla propuštěna v roce 1960 na amnestii prezidenta Antonína Novotného.
