Kateřino, asi nejde začít jinak. Proč už nešéfujete Odvolací komisi, dokonce nejste ani její členkou?
Kdybych vám měla všechny důvody vysvětlovat do podrobností, zřejmě bychom tu seděli ještě hodně dlouho. Pokusím se vám nastínit hlavní pohnutky a důvody. Tedy zjednodušeně – stala jsem se nepohodlnou, mám svůj názor, principy a nebojím se dělat nepopulární rozhodnutí a jít do přímé konfrontace i s "velkými, mocnými" kluky. Jak právo, tak fotbal mám ráda a rozhodně jsem se nechtěla přizpůsobit poměrům, které v českém fotbale panují. Když jsem před čtyřmi lety dostala od valné hromady důvěru, měla jsem za cíl vytvořit nezávislou silnou a jednotnou odvolací komisi.
Kateřina Radostová
- vystudovala právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze
- mluví německy, anglicky, rusky, francouzsky, pasivně zvládá také italštinu a latinu
- její specializací je sportovní právo, řada společností ji však využívá i jako odbornici na obchodní a mezinárodní právo
Co je vlastně prací odvolací komise?
Mohli bychom ji s nadsázkou přirovnat k nejvyššímu fotbalovému soudu. Měla by tedy pro všechny členy FAČR představovat garanci nezávislosti, profesní erudice a spravedlnosti. Mohla jsem do této funkce přenést i své zkušenosti z dob mého působení v justici. Naše komise řešila mnoho různorodých kauz napříč celým fotbalovým hnutím od nejnižších po nejvyšší soutěž. V rámci naší rozhodovací praxe jsme iniciovali řadu legislativních změn, poukazovali na nedostatky a problémy, které bylo třeba komplexně řešit. Tedy, měla jsem snahu věci řešit a zlepšovat a nebála se dělat "nepopulární" rozhodnutí. To se samozřejmě jistým lidem nehodilo do krámu.
Komu konkrétně?
Naše rozhodnutí měla mnohdy dopad napříč celým fotbalovým hnutím. A ti, co se ve fotbale pohybují, velmi dobře vědí, kdo sedí na jeho pomyslném trůnu. Ale není to jen o jednotlivci, ale o důmyslném aparátu. Každý vládce potřebuje oddané vojsko, aby mohl ovládat a dobývat území, držet a posilňovat svou moc. Nechci zde nikoho démonizovat. Naopak náš místopředseda FAČR má můj obrovský obdiv. Je nesmírně pracovitý, fotbalu se věnuje 24 hodin denně, je geniální stratég a to, jakým způsobem dokáže své cíle vytrvale a komplexně realizovat, zaslouží rozhodně obdiv. Jeho urputnost a píle mu přináší ovoce. Jeho pozice a vláda je za současné situace neotřesitelná a existuje jen velmi málo těch, kteří si dovolí otevřeně vyjádřit svůj nesouhlas a vyrazit do opozičního boje. Ale opravdu nerada bych to rozpitvávala.
Proč?
Protože je to tak obsáhlé téma, že bychom se opravdu nebavili zřejmě o ničem jiném. K mým oblíbeným filmům patří film Kmotr a to, jakým způsobem kmotr dokázal tahat za nitky "pull the strings"… Jen události z nedávné valné hromady jsou na několik samostatných článků, ze kterých by spoustě lidí nebylo dobře.
Jak to?
Víte, pár týdnů před valnou hromadou mi bylo do očí řečeno, že se se mnou nepočítá, že jsem neříditelná, příliš nezávislá a i to, jak bude odvolací komise vypadat po valné hromadě včetně jména nového předsedy. Přiznám se, že jsem to tak trochu čekala, neboť v průběhu uplynulého funkčního období jsme úspěšně čelili mnoha tlakům…
Tak proč jste do toho šla?
Každopádně jsem zvažovala, zdali vůbec přijmout kandidaturu od ligových klubů. Ale oni návrhem mé kandidatury ocenily naši práci a to, co jsme tu 4 roky budovali. Napjatě jsem čekala, jak se bude valná hromada vyvíjet zvláště v období tak hluboké krize, ve které se fotbal momentálně nachází. Tedy jestli fotbal vyšle jasný signál, že chce zásadní změnu a vzepře se starému mocenskému systému, či nikoli. Do odvolací komise jsem sice byla za ligu zvolena a obhájila i přes odpor mandát, ale bohužel i tak to nestačilo, neboť rozložení sil v odvolací komisi je jednoznačné.
Potvrdilo se tedy to, čeho jste se obávala před volbou?
Ano. Valná hromada jen upevnila stávající mocenskou strukturu. Předseda zvolen nebyl, avšak výkonný výbor si prodloužil mandát a ostatní komise byly v tichosti navoleny. Nadto se ukázalo opět na "neposlušnou" Moravu, která se vzepřela a před 3. kolem volby předsedy navrhla konstruktivní řešení v rámci kuloárních jednání, a sice že podpoří kandidáta Malíka namísto jejich kandidáta Petra Fouska, pokud Roman Berbr odstoupí a znovu nebude kandidovat. Česká komora s žádným protinávrhem nepřišla, a tak volba předsedy skončila patem. A nekorunovaný vládce pouze posílil svou moc.
A to pro vás bylo až příliš...?
Průběh ustavující schůze nové odvolací komise a volba předsedy odvolací komise pouze manifestoval a potvrdil, co již bylo vyřčeno. Já se proto rozhodla, že nemá smysl v komisi zůstat, když bych nemohla aktivně pokračovat v tom, co jsme tu budovali, a musela bych pouze bezmocně přihlížet.
Co vlastně vaše rezignace znamená v praxi?
Tím, že jsem rezignovala, tak po určitou dobu bude komise nucena rozhodovat v šesti členech. A tak se síly trochu vyrovnají a kolegové budou nuceni unést to břímě a naleznout konsensus. Současně má rezignace měla být i jasným projevem odporu a signálem pro všechny, kteří tiše nesouhlasí, aby se nebáli a projevili svůj nesouhlas se současným děním a neměli strach jasně demonstrovat svůj postoj na mimořádné volební valné hromadě. Naše komise byla jednotná, silná, nezávislá. Takže není třeba být génius, aby si člověk domyslel, proč jsem se stala nepohodlnou.
Tak řekněte alespoň jeden příklad, co tak šíleného se ve vedení českého fotbalu děje?
Nezlobte se, ale nemohu zde probírat jednotlivé kauzy. Nicméně myslím, že třeba toto stojí za zamyšlení: Po "neúspěšné" valné hromadě (z mého pohledu geniální machiavellistický tah – průběh celé valné hromady a hlavně její výsledek) přijedou v pondělí 26. června zástupci FIFA a zřejmě i UEFA do Prahy řešit problematiku dvoukomorového systému. Zaznělo, že se bude jednat o možném zrušení Moravské komory. Toto jednání se koná čistě náhodou bezprostředně před zasedáním výkonného výboru…
Kdo s tím přišel, to přeci není normální, ne?
Domnívám se, že tato iniciativa nevzešla z FIFA či UEFA, ale někdo ze stávajícího vedení jim zavolal, když se nepodařilo Moravě domluvit a usměrnit ji, aby byla poslušná a ctila zákulisní dohody. A toto už je z mého pohledu opravdu fraška. Přitom jde jen o špičku ledovce…
Proč jste tedy byla v takovém prostředí?
Protože mám fotbal ráda. Už od čtyř let jsem s tatínkem chodila na zápasy Bohemky do Ďolíčku. Tenkrát hráli Klokani na čele ligy, znala jsem jména všech hráčů. Milovala jsem tu atmosféru, i tu připálenou klobásu na stadionu.
A velký fotbal, k tomu jste přičichla kdy?
V Plzni, přivedl mě k němu Miroslav Kříž, který vlastnil Viktorku. Čtyři roky jsem měla možnost podílet se na rozvoji a úspěších Viktorky. Tam jsem také pronikla hluboko do fotbalového prostředí nejen z pohledu fotbalového práva. Když ji Míra převzal, byla na pokraji 2. ligy. Měl velké a odvážné plány a prohlásil hned na začátku, že za 4 roky vyhrajeme ligu a budeme hrát Champions League. Tehdy se mu vysmáli. Ale dokázal to, jen se toho bohužel nedožil. On fotbal miloval a byl také nesmírně pracovitý a urputný právě jako Roman Berbr…
Nedá mi to se nezeptat. Žena a fotbal, to vážně jde dohromady?
Určitě, dokonce velmi dobře. Vždyť se podívejte na ženský fotbal, jak jde nahoru. Já sama také kopala do balónu, kdy jsem jako mladá tenistka chodila hrát na Rudou hvězdu v rámci kondičních tréninků. Takže opravdu nevidím důvod, proč by tohle spojení nešlo dohromady.
No, dobře. Ale myslím, že kombinace sport a právo je možná ještě méně tradiční...
Možná to tak je. Ale snad o to důležitější je se tomuto právnímu odvětví věnovat. Sportovci ani kluby by neměly existovat v nějakém právním vakuu, potřebují jistoty a jasně daná pravidla. Tak jako my všichni v běžném životě.
Kde berete energii, jak dobíjíte baterky?
Tak ten původní zdroj energie už leží zřejmě v mém samotném příchodu na tento svět. Narodila jsem se předčasně a nečekaně v sedmém měsíci, když naši odjeli slavit Silvestra do Karlových Varů. Maminku nenapadlo nic lepšího než vyrazit na šestnáctikilometrovou túru v hlubokém sněhu, a tak počal můj turbulentní příchod na svět, moc šancí mi nedávali, helikoptérou mne převáželi do ústavu pro nedonošence a zřejmě tam se projevila ta má energie, vůle bojovat a přežít. A vysvětluje to mimo jiné i moji lásku k létání a zvláště k helikoptérám.
A k útěkům? Nebo co byl váš odchod do Německa už po osmé třídě?
Ano, byl to tak trochu útěk od tvrdé a přísné výchovy otce. Na druhou stranu, dnes musím ocenit, že nebýt toho, zřejmě těžko bych byla schopna čelit a překonat mnoho extrémních životních situací a určitě bych dnes nebyla tam, kde jsem. Faktem je, že to tenkrát bylo dost obtížné. Našla jsem si adresy německých škol a posílala tam přihlášky. Nakonec byla jediná ochotná mě přijmout, taková škola waldorfského režimu. Neuměla jsem německy, což byl u ostatních škol problém. Waldorfská škola mi dala šanci a zkušební lhůtu. A vidíte, do té doby jsem v Praze chodila na výběrovou základní školu s tvrdým až armádním režimem a najednou jsem se ocitla v druhém extrému, kde panovala svoboda, volnost a úplně jiné výchovné metody.
Takže jste jste to nakonec vzdala, nebo...?
Ale ne, jasně, že jsem do toho šla! Byl to únik a současně výzva. Byla jsem naprosto v šoku. To nebyla škola, ale celé město! Dílny, farma, moderní divadelní sál, kovárna, ateliéry a tak dále. Neměli jsme učebnice a když učitel něco říkal, psali jsme si věci podle sebe. Později jsem se však rozhodla do Česka vrátit, chtěla jsem studovat práva a cítila jsem, že čím déle jsem tam, tím více ztrácím spojení s děním zde. Vystudovala jsem tu práva a pak jsem šla do justice a teď jsem tady.
Co bude teď, když jste skončila v odvolací komisi?
Budu se o to víc věnovat své práci, které mám až nad hlavu. Navíc není tajemstvím, že se věnuji projektu v bavorském Kraillingu a řešila jsem kauzu zadržených strategických státních hmotných rezerv. Jen pro úplnost je asi třeba ještě zmínit, že jako předsedkyně odvolací komise jsem žádné peníze nedostávala, to je čestná funkce. Takže se z tohoto pohledu se dá vlastně říci, že na tom budu lépe. Ale nemyslím si, že úplně na vše zapomenu. A v rámci své advokátní praxe se fotbalovému právu aktivně věnuji. Na českém fotbale mi moc záleží, není mi lhostejné, co se tam děje. Věřím, že se snad najdou i další odvážlivci a pak se třeba i pohnou ledy, které se zdají zdánlivě nerozbitnými...
