Anita popisuje svoji smrt: Byl to pocit neskutečného štěstí a klidu. Zdálo se mi, že jsem se konečně probudila do skutečnosti

Anita dobře ví, že až skutečně přijde její konec, není se čeho bát...

Smrti se bojíme, ale svým způsobem nás vlastně fascinuje. Jsou to skutečně poslední okamžiky nejen našeho těla, ale i vědomí, nebo opravdu duše “jen” odejde jinam? Jedni věří v to, jiní v ono, ale konec života zůstane jistě ještě dlouho velkou neznámou. Paní Anita má ale přece jen jasněji než ostatní. Jak popisuje svoje víc než blízké setkání se smrtí?