Televizní filmy, které v poslední době vznikají, jsou pestré. Vznikají nové pohádky, detektivní příběhy, historické filmy a mnoho dalšího. Pokud však tyto snímky něco spojuje, je to nevyváženost. Vedle skvělé Marie Terezie, jež byla vysílána předloni, tak v loňském roce Česká televize uvedla třeba Kouzelníka Žito – naprostý propadák, který byl navíc vysílaný na Štědrý večer.
V poslední době vzbuzovaly výrazné reakce především seriály. Kontroverzní Most, Strážmistr Topinka, který neurazí ani nenadchne, a mnohé další. V neděli večer uvedla Česká televize čtvrtou adaptaci knižních předloh Hany Proškové. Známá česká spisovatelka se narodila v roce 1924, zemřela v roce 2002, a přestože vstoupila do literatury jako básnířka, velkému věhlasu se těšily především její detektivní příběhy. Psala detektivní romány, povídky i novely.
Česká televize už adaptovala čtyři její díla. V roce 2013 Případ pro rybáře, v roce 2016 Případ pro malíře a Případ pro lyžaře (ten se zatím povedl asi nejlépe). Včera přibyl Případ dvou sester a v tomto roce odvysílá Česká televize ještě Případ dvou manželek a Případ dvou básníků. U všech šesti televizních filmů měla režii na starost Lucie Bělohradská. A jak se tedy povedl včerejší čtvrtý díl volné minisérie?
Dobré by to bylo bez intimit
V hlavních rolích se opět představili Viktor Preiss, kapitán krimipolicie jménem Vašátko, a vedle něj David Matásek coby bohém, příležitostný umělec a rovněž příležitostný detektiv. Představitelé titulních rolí v žádném případě nezklamali, ba naopak, film táhli od začátku až do konce.
Ale nejen oni, i ostatní herci se činili nadprůměrně. Herecké osazení bylo ostatně nadmíru nadějné. Vladimír Polívka, Jan Vlasák, Jaromír Dulava. Časté návštěvníky pražských divadel pak dozajista potěšila Ivana Uhlířová. Hůř na tom byl snad jen Karel Dobrý coby zkrachovalý alkoholik a dlouholetý kamarád Davida Matáska, kterému se zhroutí svět poté, co odejde žena jeho života. Nutno však podotknout, že tuto roli by výborně uhrál asi jen málokdo.
Marie Terezie v nedohlednu
Mohly za to především retrospektivní scény, v nichž Dobrý vzpomíná na intimní chvíle a jež byly opravdu dost přepjaté. To však nebyl jediný bod, ve kterém Případ dvou sester ztrácel. Z televizních obrazovek bylo místy příliš patrné, že nejde o film s bohatou výpravou. Například ve scéně, v níž stojí Jaromír Dulava u pouličního stánku s rychlým občerstvením, překvapí, jak je prostor náměstí liduprázdný. To je právě jeden z rozdílů, které dělí televizní filmy na ty, které dobře poslouží pro ukrácení jednoho večera, a na ty, ke kterým se budou diváci s chutí vracet. K takovým lze řadit třeba již zmíněnou Marii Terezii.
Jinak lze říct, že Případ dvou sester vůbec nebyl špatný. Napětí gradovalo tak, jak se to od podobných filmů očekává. Herci byli až na malé a omluvitelné výjimky skvělí. Ostatně pokud výše padla zmínka o tom, který z "Případů" natočených podle knih Hany Proškové byl nejlepší, po včerejším večeru je možné za nejlepší počin považovat právě Případ dvou sester. Jen filmu zkrátka chybělo něco, díky čemu by měli diváci důvod vracet se k němu. Na poslední dva "Případy" ale dozajista nalákal. Těšit se můžeme už tuto neděli.
