Jan Neruda se narodil v první polovině devatenáctého století, konkrétně v roce 1834. Zemřel na konci století, v roce 1891. Během svého života určoval chod české kultury, ale i veřejného dění. Byť je dnes Neruda připomínán především jako básník a prozaik, autor Povídek malostranských či Zpěvů pátečních, svého času byl proslavený rovněž jako novinář. A českou žurnalistiku poznamenal nebývale. Dnes je Neruda – spolu s Karlem Havlíčkem Borovským – považován za nejvýznamnějšího českého novináře, od nějž je datována moderní česká novinařina.
Od lásky ke komunismu
Jan Neruda se řadí – vedle Milana Kundery, Václava Havla nebo třeba Jaroslava Haška – k těm několika českým spisovatelům, kteří prosluli i v zahraničí. Jeho jméno vzal za své patrně nejznámější latinskoamerický básník, autor knihy Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství, Pablo Neruda. Ten na jméno českého básníka narazil náhodou. Zprvu jej zaujalo pouze jméno samo, poté si však samozřejmě přečetl i básně "svého jmenovce" – a nešetřil chválou. Byť je Pablo Neruda považován za výjimečného básníka, mnozí potenciální čtenáři po celém světě mu nemohou přijít na jméno. Důvod je mimoliterární – Pablo Neruda byl vášnivým komunistou. Hrdě se hlásil ke kubánskému diktátorovi Fidelu Castrovi a právě komunistické smýšlení jej mimochodem v mládí přimělo, aby své básně publikoval pod pseudonymem.
Pablo Neruda není jediným spisovatelem, který byl na jednu stranu originální a významný, na druhou stranu problematicky vnímaný kvůli svému ideologickému vyznání. Komunistou byl třeba i autor Sto roků samoty, Gabriel Gárcia Márquez. Dodnes se po špičkách chodí kolem francouzského spisovatele Louise Ferdinanda Célina. Autor románu Cesta do hlubin noci, který mimochodem v nedávné době vyšel v novém českém překladu od Célinovy "dvorní překladatelky" Anny Kareninové, psal totiž vedle prózy i protižidovské pamflety. Ty byly nedávno připraveny ke knižní publikaci, ze které však nakonec sešlo.
V mládí liberál
A protižidovské postoje zastával i Jan Neruda. V mládí byl Neruda liberálem. V šedesátých letech devatenáctého století však podle všeho prochází názorovou proměnou. Z liberála se stává antisemitou. Údajně byl Neruda motivován domnělým nenávistným postojem Židů vůči českému národu. Tvrdil, že byl oloupen o své celoživotní ideály. Nerudův názorový přerod mohl být podnícen – paradoxně – autorovým širokým rozhledem, spisovatel znal výborně německou a rakouskou literaturu a právě z ní mohl načerpat protižidovské smýšlení.
Janu Nerudovi je dnes připisováno k dobru to, že do české žurnalistiky zavedl žánr fejetonu. Fejetony dnes píše kdekdo, obsáhlé knihy fejetonů vycházejí z pera Pavla Kohouta. Nedávno vydala sbírku krátkých fejetonů známá spisovatelka, autorka Roku kohouta, Tereza Boučková.
Asi nejznámějším Nerudovým fejetonem, který se dodnes objevuje i v čítankách základních škol, se jmenuje "Kam s ním?". V poslední době se však také velmi často mluví o Nerudově fejetonu na pokračování, jenž vycházel pod názvem "Pro strach židovský". V něm Neruda popisoval židovský národ jako problematický, neschopný asimilace a takový, vedle nějž nebude moct národ český v budoucnu fungovat.
Protižidovskou notu – v mnohem umírněnější formě – můžeme nalézt i v Nerudově uměleckém díle. Nic to však nemění na tom, že právě to se řadí mezi to nejlepší, co kdy bylo česky napsáno.