V posledních letech se postavě Péráka věnoval například prozaik a básník Petr Stančík, autor oceňovaného románu Mlýn na mumie. Stančík publikoval v roce 2008 v brněnském nakladatelství Druhé město útlou prózu s lakonickým názvem Pérák. V knize s bohatým obrazovým doprovodem se Stančík, jehož skalní příznivci znají i pod pseudonymem Petr Odillo Stradický či Odillo Stradický ze Stradic, věnoval prvnímu a patrně jedinému českému superhrdinovi. Postava Péráka stojí i v centru odborné publikace Mýtus o Pérákovi. Městská legenda mezi folklorem a populární kulturou etnologa Petra Janečka.
Ten se českým historkám, legendám a mýtům věnuje dlouhodobě a v rozhovoru pro metro.cz prohlásil, že Pérák byl v lecčems významnější než Superman. V jeho existenci totiž – na rozdíl od Supermana – mnozí lidé opravdu věřili.
Nejstarší příběhy a povídačky o Pérákovi pocházejí již z dvacátých let dvacátého století. Pérák je tedy dokonce starší než Superman, jehož vznik se datuje do druhé poloviny let třicátých. Od Supermana se však liší v jedné podstatné věci – zatímco civilní podobou Supermana je, jak všichni víme, Clark Kent, kdo byl v civilu Pérák, nikdo neví…
Žiletkář?
Pérák byl popisován jako dlouhý hubený muž s pružinami na nohou, jenž nosil podivnou masku a kterému rudě žhnuly oči. Díky pružinám na nohou dovedl přeskakovat ze střechy na střechu, díky lidové slovesnosti však získaly jeho schopnosti mnohem větší rozměry. V některých příbězích dokázal Pérák přeskočit i celé vltavské údolí. Cílem Péraka mělo být především záškodnictví. Za války škodil německým okupantům, jak jen to bylo možné. Mnohdy však byl Pérák ztotožňován s jinou mytickou postavou – s takzvaným Žiletkářem, který rozřezával ženám na ulici šaty.
Vzhledem k tomu, že byl Pérák považován za skutečně žijící osobu, ženy pokládající jej za Žiletkáře z něj měly strach a ve Vysočanech údajně odmítaly chodit na noční směny. Jelikož se Pérák nezakládá na jakékoliv umělecké předloze, jeho podoba je proměnlivá. Vedle rudě žhnoucích očí tak byl v některých povídačkách obdařen kvílivým pískotem, jindy zase zvláštní zbraní.
Stín nad Prahou
Kromě dvou zmíněných knih se Pérákovi věnoval například Marek Berger, jenž v rámci studia na pražské FAMU vytvořil snímek Pérák s podtitulem Stín nad Prahou, jejž režíroval a k němuž napsal scénář. V roce 1946 vznikl třináctiminutový animovaný film v režii Jiřího Trnky Pérák a SS. Pérákovi se ve dvou komiksových dílech věnoval také nestor české science fiction Ondřej Neff. V roce 1988 publikoval Neff komiks Pérák – toho dne byla mlha, na nějž navázal Pérák kontra Globeman, který si mimochodem můžete prohlédnout na webových stránkách.
Již mnohokrát byl Pérák blízko celovečernímu filmu. Podobně jako v případě Péráka samého však zůstává pouze u povídaček. Ostatně i zmíněná Stančíkova kniha byla původně předlohou k filmu, jenž měl vzniknout v zahraniční koprodukci. Jedinému českému superhrdinovi se však bohužel nedostalo peněz. A zatím to nevypadá, že by se mělo k realizaci beletrizovaného scénáře skutečně přistoupit.
