Zásadní otázka vzniká už ve chvíli, kdy se zeptáme, za koho máme Nicka Cavea vlastně považovat. Byť se proslavil převážně jako hudebník, Cave je rovněž spisovatel. A tuto část své kariéry rozhodně nestaví na druhou kolej, jako to mají někteří hudebníci, kteří se rozhodnou, že by mohli pro změnu napsat knihu. O tom, že i spisovatelskou dráhu bere – či alespoň bral – Nick Cave vážně, se snaží fanoušky přesvědčit třeba komiksový kreslíř a scenárista Reinhard Kleist ve svém do češtiny naposledy přeloženém díle Nick Cave. Mercy on Me, v němž jednu – a snad i nejdůležitější – linku vyprávění tvoří mapování toho, jak psal Cave svou první knihu – A uzřela oslice anděla.
Renesanční člověk s temnou historií
Po které následoval román Smrt Zajdy Munroa. A prozatím nakonec se Cave coby spisovatel uvedl titulem Píseň z pytlíku na zvratky. Do toho vydal se svou kapelou The Bad Seeds už šestnáct studiových alb. Naposledy to byl Skeleton Tree, s nímž kapela zavítala i do Prahy. Mimochodem se proslýchá, že další počin této kultovní kapely je na cestě. Nick Cave nadto skládá filmovou hudbu, píše scénáře a párkrát už si ve filmu střihl i některou z (převážně vedlejších) rolí. Nyní šedesátiletý umělec toho má na kontě dost a dost.
A nakladatelství Argo se nedávno rozhodlo znovu vydat Caveův první, již zmíněný román A uzřela oslice anděla (And the Ass Saw Angel, 1989), který vyšel česky poprvé v roce 1995 v překladu Tomáše Hrácha. Ten, komu je jméno neznámé, by měl napnout pozornost, jelikož Tomáš Hrách byl jedním z nejtalentovanějších překladatelů do češtiny. Brzký odchod – Hrách zemřel v pouhých třiatřiceti letech – znemožnil tomuto překladateli, aby do češtiny převedl na překlad patrně nejobtížnější knihu, kterou si lze představit – Finnegans Wake (Plačky nad Finneganem) Jamese Joyce. Právě překladem titulu A uzřela oslice anděla na sebe Hrách před lety poprvé výrazně upozornil.
I samotná Caveova první kniha má za sebou zajímavou historii. Jednak proto, že nejprve vznikla jako námět pro film. Když z natočení snímku sešlo, australský umělec se rozhodl, že ji přepracuje do románové podoby. Nebyl by to však Cave, aby i kolem tohoto rozhodnutí neobmotal příběh, který nemá daleko k mýtu. Dodnes lze dohledat snímky pokoje (či spíš všemi představitelnými – a často dosti bizarními – věcmi zaneseného kumbálu), kde Cave knihu psal. O tom, že by jej přitom bylo možné jen velmi málokdy nalézt ve střízlivém stavu, není třeba polemizovat.
Od bible k hudbě
A na knize se to projevilo. Zatímco pozdější Caveův román, Smrt Zajdy Munroa, je poměrně tradičním vyprávěním, And the Ass Saw Angel je psána chaoticky, nepřehledně, střídá se zde množství forem apod. Román je protkán biblickými motivy a citáty (jeden se ostatně skrývá v samém názvu), vedle čehož jsou předvedeny obrazy brutality, hnusu, násilí… Není to však tak, že by kniha vzbudila pozornost pouze podobnými juxtapozicemi. Cave především velmi obratně pracuje s jazykem a s dynamikou vyprávění. Nadto může zaplesat srdce nejednoho hudebního fanouška, jelikož mnohé náměty, jež se objevují knize, se ozývají i z některých alb skupiny Nick Cave and The Bad Seeds. A samozřejmě je třeba znovu vyzdvihnout výbornou práci překladatele. A uzřela oslice anděla možná není knihou, která by uhranula každého, ale když už se někdo nechá strhnout, stěží se dostane zpátky na světlo.
