Pelíšky
Filmová klasika režiséra Jana Hřebejka. Jeden z nejoblíbenějších kousků české kinematografie, bez něhož by bylo složité představit si Vánoce. Důvodů, proč jsou Pelíšky tak populární, je mnoho. Pozoruhodné herecké výkony, scénář s mnoha dramatickými skoky, který nepůsobí nijak přepjatě, a samozřejmě výborně zvolená hudba. Když začne po závěrečném komentáři, v němž je reflektována situace krátce po okupaci, hrát Slunečný hrob v podání Vladimíra Mišíka, jen těžko se lze ubránit dojetí.
Den sedmý, osmá noc
Evald Schorm je dozajista jedním z nejosobitějších divadelních, ale i filmových režisérů, které jsme kdy měli. Bohužel mu doba nepřála, narodil se v roce 1932 a svobody už se nedožil, zemřel jen necelý rok před sametovou revolucí a den před svými sedmapadesátými narozeninami, v prosinci 1988. Schormův snímek Den sedmý, osmá noc byl jeden z těch, o nichž se dnes mluví jako o trezorových. Důvod, proč byl film okamžitě po svém dokončení zakázán, je zřejmý – režisér jím skrze působivé podobenství reaguje na události ze srpna roku 1968. Premiéru měl Den sedmý, osmá noc až v roce 1990, tedy po režisérově smrti. Vzhledem k tomu, že je film řazen mezi zástupce takzvané československé nové vlny – kam spadají mimochodem i snímky dalšího významného režiséra, jenž se pádu režimu nedočkal, Pavla Juráčka, není zrovna lehce stravitelný. Kdo by si však chtěl zavzpomínat na šedesátý osmý rok a rovněž má chuť na výrazný umělecký přesah, Den sedmý, osmá noc je pro něj rozhodně výbornou volbou.
Nesnesitelná lehkost bytí
Nesmrtelnost, sedmý román Milana Kundery, je uvozen stiktně znějícím vzkazem, že jakákoliv adaptace románu je zakázaná. Poté, co viděl slavný autor výsledek adaptace svého světově nejúspěšnějšího (byť asi ne nejlepšího) románu, možnost, že by se adaptace dočkala i některá z dalších jeho knih, je nenávratně ztracená. Byť se Kundera dříve podílel na práci na scénáři svého prvního románu Žert, Nesnesitelná lehkost bytí, již režíroval Philip Kaufman a v níž ztvárnili hlavní role Daniel Day-Lewis a Juliette Binoche, mu filmové médium poněkud znechutila. Slavný příběh Terezy a Tomáše, kteří z okupovaného Československa emigrují do Švýcarska, aby se následně vrátili zpátky, se však dočkal jakéhosi svého následovníka. Na letošním karlovarském filmovém festivalu byl uveden velmi zdařilý film polského režiséra Pawlikowského Studená válka. Kdo má chuť na další nevyrovnanou mileneckou dvojici, kterou zmítají politické události, bude tímto snímkem nadšen. A třeba i vezme na milost filmovou Nesnesitelnou lehkost, protože, ruku na srdce, Kunderovo rozhořčení je celkem oprávněné.
Rebelové
Pravděpodobně dosavadní vrchol tvorby režiséra Filipa Renče. Filmový muzikál Rebelové končí podobně jako Pelíšky, přesto je ráz filmu zcela odlišný. To však neznamená, že by se jak jeden, tak druhý neměl objevit na tomto seznamu. Rebelové přistupují k událostem z roku 1968 z jiné strany a vůbec není od věci si tento svěží snímek připomenout.
