Tři základní kameny se staly symbolem hrdého národa. Slavnostně na něj poklepaly osobnosti z oborů uměleckých, vědeckých a politických. Celkem se ceremoniálu zúčastnilo 24 osobností. Mezi nimi namátkou Bedřich Smetana, František Palacký nebo Karel Sladkovský. Před sto padesáti lety se tak začala psát historie Zlaté kapličky.
Pod hladinou
Rozsáhlé sklepní prostory Národního divadla jsou místem, kde jsou zazděné všechny základní kameny. Celý prostor se nachází šest metrů pod hladinou Vltavy.
Dva kameny pocházejí z velmi známého prostředí, které se symbolicky vztahuje k historii českého národa. První kámen byl dodán z Radhoště, aby i hrdá Morava promluvila do tak významné chvíle naší historie. Druhý kámen pochází z Řípu, kde celý ten bájný příběh o praotci Čechovi začal. Původně měly posloužit jenom dva kameny, ale architekt Josef Zítek měl jiný názor. Odkud je ten třetí?
Kámen jako schránka
Nápad architekta Národního divadla byl jednoduchý. Třetí kámen poslouží jako schránka. Ta z předešlých nešla bezpečně vytvořit, aby se kameny neponičily. Bylo tak určeno, že pro potřebu schránky bude vylomen žulový kámen z Louňovic blízko Říčan a Mukařova. Do něj se následně uložily kovové schránky, které obsahují zakládající listinu a třeba i kamínky z vězení, kde pobýval mistr Jan Hus.
Hvězda z Louňovic
Žulový kámen pocházel z kamenolomu v lese Kaménka, jenž patřil členu sboru pro zřízení Národního divadla, kterým byl Gabriel Žižka. Paradoxně se právě kámen z Louňovic stal tím, na který všechny osobnosti tento významný den poklepaly. Přestože nepocházel z žádného významného místa spojeného s naší historií, byl nakonec středem pozornosti a Bedřich Smetana nad ním mohl pronést slavnou větu: “V hudbě život Čechů.”
