V roce letošním vyšel další Kleistův titul inspirovaný životem hvězdy populární hudby. Tentokrát stojí v centru jeho zájmu australský zpěvák, skladatel a spisovatel Nick Cave.
A kdo si oblíbil knihu Johnny Cash – I See a Darkness, nebude titulem Nick Cave, Mecy on Me dozajista zklamán. Kleist opět sází na (v rámci jeho dráhy) osvědčené postupy, díky nimž se stal jedním z nejvýraznějších tvůrců posledních let. V knize o Nicku Caveovi je však jeho gesto ještě výraznější, struktura grafického románu – jež se stala jedním z opěvovaných bodů knihy Johnny Cash – I See a Darkness – je pak ještě více promyšlená a pevná. Proměnila se kresba. Ačkoliv Kleist zůstal u černobílé, Cave je oproti Cashovi více schematický a naivní. To však celku nikterak neškodí, ostatně Caveův specifický vzhled k tomu trochu vybízí. Zkuste si zadat jméno australského hudebníka do některého internetového vyhledávače. Určitě se dostanete k několika obrázkům karikujícím "gorilí" rysy Nicka Cavea.
Komiks jako hudební klip
Za zmíněným Kleistovým gestem vidím především tendenci proměnit komiksové médium v hudbu, připodobnit kresbu hudebnímu klipu a vdechnout jí rytmus. Velká část knihy je tvořena právě Caveovými písněmi, jež se proměňují v samostatné narativy občasně se prolínající s kresbami vystupujícího Cavea. Hlavní pozornosti se přitom samozřejmě dostalo Caveovým nejslavnějším písním – The Mercy Seat, The Higgs Boson Blues, Tupelo či Red Right Hand. V knize se však mihnou i úryvky z písní Johnnyho Cashe, o jehož desce se ostatně mladí hudebníci sdružení kolem Cavea na jednom místě s nadšením baví.
Krom písní je velký prostor věnován i "marginálnímu" a dosud ne tak známému projektu nejslavnějšího australského zpěváka. Jeho knize A uzřela oslice anděla (And the Ass Saw the Angel, česky vydalo Argo v překladu Tomáše Hrácha; vedle tohoto románu publikoval Cave ještě Smrt Zajdy Munroa či naposledy Píseň z pytlíku na zvratky). Její hlavní postava Euchrid prochází s Cavem napříč celým grafickým románem a spolu s postavami z písní, členy kapel a Caveových osudných lásek tvoří pestrou směsici překračující hranice reality – jak ke snu, tak k mýtu i k drogovým halucinacím.
Cesta do hlubin Cavea
Kdo zná lépe kariéru Nicka Cavea a kdo sleduje jeho doprovodné projekty (filmy, knihy), najde v knize Reinharda Kleista mnoho situací a okamžiků, které mu budou dobře známy. Z těch nejznámějších lze jmenovat například zběsilé počátky kapely The Birthday Party a The Boys Next Door, během nichž se mladí a punkem ovlivnění hudebníci bili se svými fanoušky, či Caveův berlínský kutloch, kde tehdy ještě relativně neznámý Cave psal svou knihu.
Kniha Reinharda Kleista se však neomezuje přepisem toho, co lze o Caveovi s jistotou tvrdit. Inspirovaná jeho psychedelickou hudbou doplňuje sinusoidy Australanovy kariéry autonomním tvůrčím výkonem. Cesty do hlubin Caveovy drogami oblbnuté mysli jsou fascinující podobně jako to, co si z nich v podobě písňových textů odnesl sám Cave.
Ať už jste či nejste fanouškem tohoto osobitého a nenapodobitelného hudebníka, po dočtení Kleistova dosud nejobsáhlejšího díla vám nezbude nic jiného než se zaposlouchat do naléhavých tónů písně The Mercy Seat.
