Přestože Kazuo Ishiguro píše a od začátku psal v angličtině, při četbě jeho románů mají čtenáři – a stejně tak kritici – tendenci hledat nějaké japonské stopy. O tomto aspektu hovoří v jednom z rozhovorů sám Ishiguro. Tvrdí, že se jej na počátku kariéry čtenáři dokola a dokola ptali, co si myslí o Jukio Mišimovi, významném japonském spisovateli, jenž je mnohým znám spíš než pro své dílo tím, že spáchal rituální japonskou sebevraždu seppuku. Ishiguro musel dokola a dokola odpovídat, že byť svá první díla do rodného Japonska situoval, je spisovatelem anglickým, respektive britským.
Mezi britskými spisovateli měl zas donedávna trochu nezáviděníhodnou pozici. Přestože již s prvními publikovanými knihami sbíral ty nejvýznamnější ceny, přece jen stál vždy trochu v pozadí tak významných jmen současné britské prózy, jako jsou Ian McEwan, Julian Barnes, případně Martin Amis. To se samozřejmě změnilo, když stockholmská porota vloni oznámila, že nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 2017 je Kazuo Ishiguro. Od té doby vyšly v České republice hned tři Ishigurovy knihy – dvě z nich jsou "pouze" druhá, respektive třetí vydání – a další se chystají. Mimo jiné se můžeme těšit na překlad vůbec prvního Ishigurova románu.
Keira Knightley je klon?
Zatím posledním vydaným titulem Kazua Ishigura je jeho v pořadí šestý román s názvem Neopouštěj mě. Ten vyšel v prestižní ediční řadě AAA nakladatelství Argo (právě tam vyjdou i další Ishigurovy knihy). Tento titul už ve světě největší boom zažil. Především proto, že byl v roce 2010 převeden do filmové podoby režisérem Markem Romanekem. Ve stejnojmenném snímku se v hlavní roli představila Keira Knightley.
Vřelé přijetí románu Neopouštěj mě doprovázely jak u nás, tak ve světě rozpaky kritiků nad tím, zda potenciálním čtenářům prozradit, či neprozradit detaily o dystopickém světě, v němž se příběh odehrává.
Vzhledem k anotaci shrnující filmovou adaptaci dnes můžeme tento ožehavý bod pominout. V blízké, časově nespecifikované budoucnosti, pracuje Kathy B., hlavní postava a vypravěčka příběhu jako pečovatelka o dárce orgánů. Vzpomíná na dětství a dospívání, jež strávila v Hailshamu spolu s nejbližšími přáteli Ruth a Tommym. Jak se čtenáři postupně – ačkoliv brzy, takže neprozrazujeme nic, co byste nezjistili již v první třetině knihy – dozvídají, v Hailshamu jsou vychováváni lidští kloni, jejichž jediným životním posláním je darovat orgány "skutečným lidem".
Zapřít v sobě člověka
Přestože námět připomíná až jakousi existenciální variaci na sci-fi žánr, čtenáře může překvapit podobnost s patrně nejslavnějším Ishigurovým románem, Soumrakem dne, který byl mimochodem rovněž zfilmován. Raciem popírané city a bezmezná důvěra a oddanost ničivému systému působí mrazivě a děsivě v obou knihách a jen těžko by bylo možné určit, zda drtivěji vyzní v nedaleké minulosti s pevnými realistickými konturami či v dystopické budoucnosti.
Každá kniha Kazua Ishigura je pro čtenáře zážitkem. A je dobře, že porota Nobelovy ceny ukázala zrovna na tohoto trochu zastiňovaného spisovatele.
