Tomu, že u nás bude snímek úspěšný, napovídala mimo jiné mimořádná sledovanost, které se Marii Terezii dostalo na Slovensku. Tam byl dvoudílný historický projekt odvysílán o týden dříve než u nás a viděl jej necelý milion diváků. V České republice se snímku dařilo ještě lépe. K televizním obrazovkám údajně oba díly přitáhly kolem čtyř milionů diváků.
S ohledem na to, kolik kvalitních a přitažlivých snímků vzniká v zahraničních produkcích, kde se přece jenom může operovat s pružnějšími rozpočty, se zdá až neuvěřitelné, že tuzemské filmy pořád ještě přitáhnou k obrazovkám, respektive do kin diváky, kteří se musejí počítat na miliony. Marie Terezie se tak čestně zařadila vedle jednoho z nejúspěšnějších počinů české kinematografie – loňského pokračování Anděla Páně režiséra Jiřího Stracha.
Marie Terezie našich školních lavic
Pokud Anděl Páně 2 těžil převážně z toho, že na pohádky mají mnozí z nás o Vánocích silnější chuť a z dobře položených základů tvořených prvním dílem, úspěch Marie Terezie mohl předpovídat obecný zájem o životní příběhy dějinných velikánů. To by však nestačilo. O dvoudílném historickém projektu se navíc od začátku tvrdilo, že kdo jej bude sledovat s touhou dozvědět se, jak to tedy s tou úspěšnou královnou ve skutečnosti bylo, bude asi zklamán. Vojta Kotek o tehdy dosud chystaném snímku tvrdil, že jde především o love story, nikoliv o souhrn dat a významných událostí přenesený na televizní obrazovku.
Marie Terezie byla natočena jako svižný, hutný a přitažlivý film, jenž se nebrání humoru a mnohým postupům typickým pro hodnotově pokleslejší zábavu. Není přitom pravda, že by se snímek nedržel historických faktů; není ani pravda, že by se jich držel stoprocentně. Využito bylo zkrátka to, co se hodilo do hry. Tvůrci si sem tam něco doplnili, sem tam něco pozměnili. Především však nebylo záměrem prezentovat tu Marii Terezii, jakou známe ze školy. Patrně i proto, že jakkoliv se to i ve škole mnohdy zamlčí, Marie Terezie nebyla neomylnou a bezvýhradně humanistickou panovnicí. Poté, co ztratila Slezsko, se například obrátila zády k českým Židům.
Ve snímku se tak skloubila jednak ona přitažlivá mainstreamová love story, jednak historické podloží tvořící vějičku těm, kteří by nad love story jako takovou ohrnovali nos. Někomu se asi bude zdát, že tento postup není tak docela "fair play". Zklamaná očekávání diváků, kteří snímek vyhlíželi s touhou obeznámit se, vmetli tvůrcům do tváře mnozí filmoví kritici. Je však zřejmé, že tyto názory – jakkoliv mohou být oprávněné –, Marii Terezii ty čtyři miliony neseberou. A po zhlédnutí filmu je zřejmé, že o ně zde šlo především. Zdá se, že se čeští filmaři naučili dělat snímky, které jsou zde prostě proto, aby přitáhly.
Bude pokračování?
A že jsou nakonec docela povedené, je příjemná třešnička na dortu. Při sledování Marie Terezie se například potvrdilo, že Vojta Kotek je na míle vzdálen rolím, jimiž se etabloval. Je flexibilní, hraje chytře a zalíbí se snad i těm, kteří si jej zafixovali jako jednorozměrného hezouna ze Snowboarďáků. I ostatní zahráli, když ne skvěle, tak alespoň tak, aby výsledku nepodrazili nohy.
Volá se po pokračování. Po dalších dílech, v nichž by došlo na pověstnou školní reformu, na vedení sedmileté války a tak dále. Třeba se jich dočkáme. Věc se má ale tak, že budou mít s tím, co jsme viděli před týdnem, asi pramálo společného.
