Úkolem manželek králů, císařů i dalších vládců je většinou jediné - dát mu potomka, který by byl schopen ujmout se po jeho odchodu na odpočinek nebo smrti trůnu a vést zemi dál. Marie Terezie ale byla sama vládkyní velké říše, a tak to byl vlastně její manžel František I. Štěpán Lotrinský, který se měl náležitě postarat o to, aby jeho žena povila následníka.
Něco tady nesedí
Je jasné, že jim společný cíl vycházel víc než dobře. 16 narozených dětí, to už je počet, o který by se mohla říše opřít. Jenomže Marie Terezie byla podle historických dokumentů těhotná dokonce jedenadvacetkrát, ale o pěti těchto epizodách jejího života je tak málo zpráv, že se i vědcům začaly hlavou honit úvahy o důvodu takového mlčení. Vždyť ani tehdy nebylo nic podivného, aby se objevily zápisy o panovnických potratech. Ostatně sama Marie Terezie v jednom z obecně známých a sledovaných těhotenství porodila mrtvé dítě.
Že by nevěra?
Podle mínění některých historiků není tak docela nemožné, že u těhotenství, o kterých se převážně mlčelo, nebyl tak zcela jistý otec. Zda tato těhotenství ale skončila přirozeným potratem, o který se postarala sama příroda, nebo si mocná žena zajistila jinou pomoc, to už je další otázka. Každopádně těhotenství, která si prožila až do samotného skutečného porodu, končila ve většině případů bez velkých komplikací. Ze zmiňovaných 16 případů proběhlo 13 těžkých okamžiků v životě každé matky bez problémů a jen ve třech případech měli královští lékaři víc napilno, než by si bývali přáli.
Těžké panovnické porody
Při druhém, desátém a šestnáctém porodu se panovnice dostala do problémů, při nichž jí šlo zcela jistě o život. Hlavně druhý porod v roce 1738, který následoval jen rok po tom prvním a přišla při něm na svět princezna Marie Anna, připravil všem kolem Marie Terezie chvíle děsu. Lékař musel ručně odstranit placentu, která se při porodu nedostala z těla panovnice, ale tím nastalo velké poporodní krvácení a také obavy o život jediné ženy, která kdy seděla na českém trůnu. Naštěstí vše dobře dopadlo a matka (v té chvíli již dvojnásobná) se mohla brzy znovu chopit svých vladařských i rodičovských rolí.
Mrtvé i nezvykle velké dítě
Další problematické porody byly v desátém a šestnáctém případě. Příchod desátého dítěte, holčičky, která dostala jméno Marie Karolína, byl ale přes veškerou péči, kterou mohla tedy slavná matka i její dítě dostat, tragický. Děvčátko nejenže šlo na svět nožičkama napřed, tedy tak zvaně “koncem pánevním”, což je obecně pro ženu těžší případ porodu, ale navíc se bohužel narodilo mrtvé. Posledním a podobně složitým porodem byl pro Marii Terezii zároveň jejím posledním. V roce 1756, v královniných devětatřiceti letech, při něm přišel na svět syn Maxmilián František, budoucí arcibiskup a kurfiřt kolínský. Nejen že se na svět dostal stejně jako jeho nebohá sestra zadečkem napřed, ale navíc šlo o neobvykle velké dítě. I tenkrát se ale panovnice zotavila.
Život panovnice, tajemství obyčejné ženy
Na jednu dámu, jejíž život byl kromě mateřství zasvěcený hlavně řízení státu v nelehké době, kdy nikdo nemohl spoléhat na nikoho (ostatně dějiny se stále opakují a současnost není o mnoho jiná), to musel být doslova heroický výkon. A kdo ví, třeba se brzy objeví podrobnější informace o jejích dalších pěti - trochu utajených - těhotenstvích. A nebo raději ne, každá žena potřebuje mít nějaké svoje tajemství. Proč by měla být Marie Terezie výjimkou?
Zdroj: wikipedie, Český rozhlas, Česká televize, habsburger.net
KAM DÁL: Chyť mě, když to dokážeš: Skutečný podvodník Frank Abagnale si v životopisu vymýšlel. Kdo mu zničil pověst?
