Tým pod vedením paleopatologa Václava Smrčka začal výzkum v žehuňské kostnici v roce 2017. „Našli jsme zde přes 42 kostí, které pravděpodobně poškodily husitské zbraně, jako například okovaný cep či řemdih. U nejzávažnějších poranění je zřetelně vidět vzdálenost mezi jednotlivými hroty cepů. V další části kostnice jsme nalezli i poranění od husitských kuší a také poranění sudlicí či sekerou,“ popsal vědec, který působí v Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků.
Nález odeslali na posouzení
Deset lebek vědci odeslali na Radiodiagnostickou kliniku LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde odborníci vytvořili 3D rekonstrukci zranění. Poté tým poslal vzorek na datování do Radiokarbonové laboratoře v polské Poznani. To určilo, že vzorek s 95procentní pravděpodobností pochází z období 1408-1458 a s 65procentní pravděpodobností z let 1420-1444. Smrček se domnívá, že by mohlo jít přímo o pozůstatky lidí, kteří se na jaře 1434 zúčastnili bitvy u Lipan.
Ačkoliv Žehuň je od Lipan vzdálena více než 30 kilometrů, je podle Smrčka možné, že i v jejím okolí husité umírali. „Žehuň je v bezprostřední blízkosti obce Sány, odkud pocházel jeden z velitelů radikálních husitů Jan Čapek ze Sán. Ten po prolomení vozové hradby opustil evidentně prohranou bitvu, aby se skryl se svými jezdci za hradbami Kolína. Navíc bylo tehdy běžné nakládat poraněné na vozy a nechat je na doléčení v okolních vesnicích. Vozy s raněnými se mohly dostat až k Žehuni,“ uvedl vědec.
Nejen lipanští bojovníci...
Datace dalšího kosterního vzorku zaslaného do polské Poznaně podle Klusákové prokázala, že v kostnici leží také pozůstatky vojáků z válek o rakouské dědictví v 18. století. Nyní vědci čekají na výsledky zkoumání třetího vzorku. Podle mluvčí očekávají, že pravděpodobnost shody s obdobím bitvy u Lipan ještě zvýší.
Žehuňská kostnice byla vybudována v 18. století z kostí pocházejících z hromadných hrobů. Zdejší kosti jsou bílé, což značí zasypání těl vápnem, které se provádělo u obětí infekčních nemocí nebo válek.
Výhra domácích i smrt vůdce
Bitva u Lipan bývá historiky interpretována spíše jako výhra umírněných domácích sil, jež se jediným možným způsobem vypořádaly s radikály, kteří chtěli až do úplného vyčerpání celé země pokračovat ve válčení. Radikálové podlehli početní převaze panské jednoty (měla 25 000 pěšáků a 1 200 jezdců, protivník 15 000 až 18 000 pěšáků a 700 jezdců), v bitvě padl i jejich vůdce Prokop Holý.
