Tak jako téměř všechno v té době, i Varšavská smlouva v době svého vzniku odkazovala na nutnost sjednotit se, abychom už nebyli nuceni znovu snášet válečné útrapy, které měli lidé v době jejího podpisu, tedy 14. května 1955, stále ještě v živé paměti. Navíc západní země, tedy tehdejší nepřátelé, si dovolili ustavit Západoevropskou unii a tomu musely státy, směřující k socialismu pod vedením Sovětského svazu, jednoznačně odpovědět a dát tak najevo, že rozhodně nechtějí a nebudou v ničem zaostávat. Kromě toho měla také rozvíjet spolupráci mezi státy - odtud také její celý název Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Podepsána byla (jak jinak) samozřejmě ve Varšavě.
V zajímavé společnosti
Zeptejme se spolu s textem písně Elektrický valčík “Kdo tu všechno byl”. Československo se tehdy ocitlo ve společnosti Albánie, tedy vlastně Albánské lidové republiky, Bulharska, Maďarska, Polska, Rumunska, Německa (samozřejmě Německé demokratické republiky) a logicky také Sovětského svazu, který měl - kdo by se divil - své muže, maršály, ve funkci velitele Varšavské smlouvy po celou dobu její existence, tedy až do roku 1991. Pravděpodobně tedy ani nemusíme dlouho přemýšlet o tom, kde sídlilo hlavní velení této společnosti, abychom přišli na to, že ideálním místem byla samozřejmě Moskva.
Ochrana nebo výmluva?
Varšavská smlouva byla, jak už víme, společenstvím států pod vlivem Sovětského svazu, mělo jít o jakési vyvážení západního Severoatlantického paktu. A co by byla taková skupina zemí bez ochrany svého prostoru - tedy bez přítomnosti cizích, lépe řečeno bratrských, sovětských vojsk na svém území? Vždyť šlo jen o pomoc, v žádném případě bychom za případným vpádem do jiného státu neměli hledat cokoliv dalšího.
Rebelská Albánie, zdrženlivé Rumunsko
Jenomže ne všem představitelům zemí, které smlouvu podepsaly, se takové zásahy líbily. To dokázala v roce 1968 Albánie, která na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa tuto “ryze mírovou” skupinu opustila. Ostatně účast na této vojenské akci odmítli i Rumuni. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa se nakonec stala naštěstí, i když ne pro nás, jedinou skutečnou akcí, kterou její vojáci kromě cvičení a demonstrací síly uskutečnily. Podle nalezených dokumentů ale mohlo být všechno jinak.
Pozor na mírové společenství!
Podle materiálů, které byly nalezeny a v roce 2006 také vystaveny přímo ve Varšavě, tedy ve městě vzniku této smlouvy, nemuselo být toto společenství s výjimkou naší nešťastné události tak klidné, jak ve své podstatě bylo. I tady se totiž spřádaly plány na ovládnutí dalších, tedy západních zemí Evropy. Pokud by došlo k válce, vydali by se Poláci přes západní Německo do Holandska, Belgie a Dánska. Stranou by v takové chvíli nezůstali ani Čechoslováci, jimž podle připravovaného scénáře připadla povinnost dobýt a obsadit jih západního Německa i s Mnichovem. Věděli jsme o tom? Pravděpodobně ne.
Jaká by byla naděje?
Jak by to asi dopadlo, kdyby začaly státy Varšavské smlouvy skutečně další válečný konflikt? Měly by země, které se pod vlivem Sovětského svazu ocitly na cestě ke světlým socialistickým zítřkům, naději na vítězství? A kolik dalších životů by to stálo? Podle zmiňovaných dokumentů totiž byly v Polsku bezmála dvě stovky jaderných hlavic, připravených právě i pro tyto účely…
Zdroj: wikipedie, Totalita, Aktuálně
KAM DÁL: Byl Brežněv Ukrajinec, nebo Rus? Propaganda má jasno, pravda je ale pouze jedna.
