První místní volby se nekonaly na celém území státu, jen v Čechách, na Moravě a částečně ve Slezsku. Zbytek Slezska, Slovensko a Podkarpatská Rus si ještě musely počkat, až se přesně vyjasní hranice a dojde k úplnému zklidnění situace - na Podkarpatské Rusi se například stále bojovalo s Maďary. Po letech a staletích, kdy vládla Čechům převážně cizí šlechta, si lidé zvolili levici. Hlavní ale v té době bylo, že se právě tyto volby uskutečnily podle zcela nového systému - šlo o první skutečně demokratické volby na našem území. V čem jejich prvenství spočívalo?
První demokratické...
Skutečně demokratické volby musejí voličům dopřát hned několik zásad, nebo chceme-li výsad. Voliči se musí dostat volebního práva všeobecného, rovného a přímého a volba má být tajná. Jen dodržení těchto pravidel zaručuje možnost volby tak, jak ji známe nyní.
Všeobecné právo samozřejmě zahrnuje do voleb všechny dospělé svéprávné obyvatele bez výjimek například z důvodu náboženství, pohlaví, rasy a podobně, rovné právo pak zaručuje každému z nich stejnou váhu jeho hlasu a přímé hlasovací právo znamená, že volí každý sám a za sebe. To vše tajně, aby nemusel být pod tíhou obav z postihu, že například volil jinak, než by si přál jeho zaměstnavatel nebo snad i zbytek rodiny. Takové volby dávají lidem svobodu rozhodování - a na našem území se tak prvně stalo právě 15. června roku 1919.
Ženy šly prvně k urnám
Teorie říká, že se první “podobné” volby konaly na našem území již po volební reformě z roku 1907, tedy ještě v době Rakouska-Uherska. V dobovém kontextu se to tak mohlo zdát, ovšem dnes si již neumíme představit, že volební právo patřilo tehdy jen mužům, ovšem i zde s výjimkami, jako byli například vojáci, policisté a další. Vzpomínané volby v roce 1919 proto byly prvními, které odstranily i tyto problematické body. Jaké musely být pocity žen, které šly prvně k volebním urnám?
Volební povinnost
Volební systém nově vzniklé Československé republiky začal být připravován prakticky s okamžikem jejího zrodu, a to již v listopadu roku 1918. Nešlo ale o jednoduchý proces. Nejprve na nich pracovala tříčlenná expertní komise, jejíž návrh se ale mnohým zdál nevhodný. Revoluční Národní shromáždění následně dalo jejich předloze definitivní podobu, kdy k obecním volbám mohli přijít všichni občané ve věku nad jedenadvacet let, kteří v obci žili déle než tři měsíce. Voleni pak mohli být ti, kterým bylo minimálně 26 let a v obci žili déle než jeden rok. Volební zákon přitom určoval dokonce volební povinnost - a to jak na straně aktivní, tak i pasivní. Občané tedy (až na výjimky) k volbám jednoduše museli a stejně tak zvolení kandidáti neměli možnost rozhodnout se později, že svůj mandát nepřijmou. Volby se nekonaly tehdy, byla-li předložena pouze jediná kandidátní listina (to se nakonec v roce 1919 stalo v necelých třech procentech obcí). V takovém případě připadly všechny mandáty předložené na kandidátní listině, mandáty byly přiděleny kandidátům v pořadí, v jakém byli tito uvedeni na kandidátní listině, uvádí Jakub Charvát na serveru Listy.
Jak se volilo? Jak kde...
Poslední lednový den roku 1919 Národní shromáždění schválilo Zákon o řádu volení do obcí. Ten ještě oproti tomu současnému ale neumožňoval vybírat si z kandidátní listiny jednotlivé kandidáty, lidé tak jednoduše volili celé strany bez možnosti ovlivnit pořadí jednotlivých navržených kandidátů. Dokonce ani volební systém nemusel být ve všech obcích stejný. Vzhledem k tomu, že na menších obcích (stanovena byla hranice sedmi set obyvatel) nebyl často dostatek schopných úředníků, kteří by byli schopni zvládnout rozhodnout o vítězi voleb při tak zvaném poměrném způsobu, který vyžaduje složité výpočty, mohly tyto obce volit jednodušeji, tedy většinově. Strana, která dostala nejvíc hlasů, v takové obci jednoduše zkrátka zvítězila a jen její členové složili obecní zastupitelstvo.
Očekávaný výsledek
Jak první volby v nově vzniklé republice dopadly? Vlastně celkem podle očekávání. Jednoznačně zvítězila levice. Konkrétně Česká sociálně demokratická strana dělnická zvítězila se ziskem 32,5 % všech odevzdaných hlasů, následována Československou stranou socialistickou se 17,3 % hlasů a na pomyslném bronzovém místě stanuli agrárníci, dále lidovci a národní demokraté.
Obecní volby "shodily" i vládu
Výsledky obecních voleb v roce 1919, tedy prvních demokratických voleb na území Československa, měly ale mnohem širší dosah. Kromě obsazení obecích zastupitelstev se jejich výsledek projevil dokonce na celostátní úrovni. Hlasování obyvatel země totiž jednoznačně dalo najevo, že vláda a Národní shromáždění v tehdejším poměru zastoupených politických stan absolutně nesouhlasí s vůlí lidí.
Padla i vláda
Tvorba těchto orgánů měla totiž svůj základ ještě ve volbách do Poslanecké sněmovny Říšského rady v roce 1911 a největší zastoupení v ní měli agrárníci. Po vzniku samostatného státu došlo “pouze” ke zvýšení počtu členů Národního shromáždění, avšak prakticky podle stejného poměru sil (podle tak zvaného Švehlova klíče) s tím, že Slovensko získalo jako celek čtyřicet křesel. Vítězní sociální demokraté ale ihned po skončení obecních voleb vznesli svůj požadavek na změnu poměrů stran ve vládě i v Národním shromáždění, což se jim také zčásti podařilo. Konkrétně vláda tehdejšího premiéra Karla Kramáře podala demisi a otevřela tak cestu k ustavení nového kabinetu, v jehož čele již 8. července tentokrát stanul Vlastimil Tusar. Obecní volby tak v tomto roce doslova “shodily vládu”, která ale vpravdě musela počítat s tím, že jde skutečně jen o orgán prozatímní. Změnu složení Národního shromáždění se ale sociálním demokratům prosadit přece jen nepodařilo. Jak by dnes vypadala vláda, složená podle výsledků voleb do zastupitelstev obcí?
KAM DÁL: Sbírka na Ovčáčkovo vzdělání, Babišovy výchovné metody a černá čokoláda je rasistická.
