Adolf Hitler, Heinrich Himmler a nemůžeme zapomenout také na Hermanna Göringa, abychom připomněli asi nejznámější nacistické trio. Göringova životní cesta byla bezesporu zajímavá, barvitá, s mnoha nečekanými zákrutami osudu. Budoucí přední nacistický činitel se narodil v roce 1893 v rodině Franzisky a Heinricha Ernsta. Před první světovou válkou se mladý muž nadchl pro létání a stalo se z něho stíhací eso. V roce 1917 byl jmenován velitelem 27. stíhací letky. Za své vzdušné zářezy dostal v roce 1918 prestižní německý řád Pour le Mérite.
Od nepovedeného puče k hvězdné kariéře
Konec první světové války otevřel nové možnosti a zanesl Göringa posléze do politiky. Adolf Hitler, vykořeněný mladý muž, frustrovaný z německé prohry ve válce, na Göringa udělal velký dojem. Navštěvoval jeho vystoupení, až se rozhodl, že vstoupí do nacistické NSDAP. Německo se ocitalo v té době v těžkých hospodářských problémech, v hyperinflační spirále, francouzská a belgická vojska vstoupila v roce 1923 do průmyslově důležitého Porůří, protože Berlín neplatil řádně a včas válečné reparace. Ještě k tomu se němečtí komunisté pokusili o neúspěšný puč. Rostly radikální nálady, čehož chtěl využít právě již zmíněný Hitler.
Vláda Gustava Stresemanna se tak dostala pod palbu levice i pravice. Začátkem listopadu 1923 došlo k jednáním SA a NSDAP ohledně uskutečnění puče. Ten měl ve skutečnosti nádech "puče operetního". Göring byl během akce zraněn a do konce života si musel několikrát denně aplikovat morfium. Život mu přitom zachránil židovský lékař, jaká to ironie osudu.
Pivní puč však v rozletu Göringa rozhodně nezastavil, ba naopak. Koncem 20. let přišel zlom, když mu Hitler nabídl kandidaturu do Říšského sněmu. To už začala obliba NSDAP postupně vzrůstat, což se projevilo i ve výsledcích voleb. V roce 1928 získala strana pouhá 2,8 %, o dva roky později 18 % a v roce 1932 už 33 %. Nebylo pochyb o tom, že nacisté ovládnou Německo se všemi negativními důsledky z toho plynoucími. To se stalo v lednu 1933 realitou.
Hitlerův "dočasný" oblíbenec
Göring mocensky těžil z dobrých vztahů s Hitlerem, což se ale mělo v budoucnu změnit. V roce 1933 založil Göring gestapo, stává se také ministrem letectví a o dva roky později vrchním velitelem Luftwaffe. V roce 1938 se podílel na Křišťálové noci, protižidovském pogromu, sám však nebyl vyloženě otevřený rasista jako Hitler.
První zhoršení vztahů s Hitlerem přišlo v období blížící se války. Göring se snažil vyvíjet tlak na Hitlera, aby nenapadl Polsko a nezačal válku, jenže vůdce neuposlechl a 1. září 1939 byla válka realitou. Göringova Luftwaffe vydatně pomáhala ve válečném tažení Německa, "zádrhel" přišel až v bitvě o Británii v roce 1940. Nicméně další problémy s postupujícím časem přibývaly a nacistický prominent se dostával pod palbu kritiky, jako například v bitvě u Stalingradu.
Nezadržitelný pád se blíží
Již na konci roku 1944 bylo jasné, že Hitler válku nevyhraje. To vnímal pochopitelně i Göring. 22. dubna 1945 zaslal Hitlerovi telegram, v němž stálo, že pokud nedostane odpověď do 22. hodiny téhož dne, tak sám přebírá velení. Hitlera tento dopis rozzuřil doběla a zbavil svého dřívějšího přítele všech funkcí a dal příkaz k jeho fyzické likvidaci. Sám Göring našel útočiště na hradě Mauterndorf ve snaze se ukrýt před postupujícími spojenci. Tam byl také zatčen a později převezen do Norimberku, kde se s ním a předními nacistickými prominenty konal známý tribunál, který vynesl celkem 12 hrdelních trestů.
Göringův osud se začal naplňovat, i když argumentoval jako jeho kolegové, že jen poslouchal rozkazy shora. Tribunál jej odsoudil k trestu smrti oběšením, což bral nyní již bývalý vysoce postavený nacista jako potupu a požadoval po soudu, aby byl raději zastřelen popravčí četou. Nakonec se rozhodl pro krok, který byl velmi dobře zdokumentován. Göring zvolil dobrovolný odchod ze světa, přičemž ampulku cyankáli mu měl předat americký voják. 15. října 1946 spolkl Göring kyanid a byl namístě mrtev.
Zajímavé je, že tento vysoce postavený nacista měl bratra, který byl jeho pravým opakem. Albert Göring, jinak také exportní ředitel Škodových zákonů v Plzni, podporoval aktivně protinacistický odboj a navíc pomáhal Židům před trpkým osudem, který na ně čekal v koncentračních táborech.
Zdroj: history.com
KAM DÁL: Hitlerův nástupce: Kdo měl se spojenci bojovat proti Stalinovi?
