August II. Silný se svým rodičům opravdu povedl. Zamlada neměl syn kurfiřta Jana Jiřího III. Saského a dánské princezny Anny Žofie ve svém okolí velkou konkurenci ani v tělesných schopnostech, ani v pevném zdraví.
Bratři nemohli být víc jiní
Dá se říct, že August II. (tehdy ještě jen Fridrich August) byl pravým opakem svého neduživého staršího bratra. Ten se sice po jejich otci ujal vlády, ale po třech letech jej chatrné zdraví zradilo definitivně a zemřel. Následníka neměl, proto došla v kurfiřství řada právě na Augusta. O tři roky později tehdy sedmadvacetiletý mladý muž znovu „povýšil“, když byl 27. června 1697 zvolen polským králem. Jedinou podmínkou bylo jeho konvertování z evangelické na katolickou víru, ale to mu s vidinou královské koruny zjevně nedělalo velké problémy.
Těžká doba pro Polsko
Vláda Augusta II. Silného nebyla pro Polsko vůbec dobrou dobou. Neosvědčil se v míru, a už vůbec ne ve válce. I když se snažil, jeho vojska stíhala jedna porážka za druhou a jeho monarchie se propadala do stále většího neštěstí. Sice se snažil zajistit alespoň svoje Sasko, kde se mu dařilo přece jen o něco lépe, ale v polských dějinách stejně zůstává zapsán jako jeden z nejméně úspěšných vládců, jaké kdy tato země měla.
Úspěchy slavil jinde než v bitvách
Augusta II. zřejmě jeho neúspěchy na bitevním poli i v politice mrzely, ale na druhou stranu si dokázal život zpříjemnit jinými zážitky. Se svými zálety, jimiž brzy proslul více než vladařskými dovednostmi, začal tehdy ještě Fridrich August téměř jako mladý chlapec, kdy si ve svých sedmnácti letech vyhlédl starší vdanou Španělku, markýzu de Manzera. Dosáhl svého, ale jejich nerovný vztah se nepodařilo dlouho tajit. Zatímco budoucí král vyvázl bez šrámu, jeho milenku manžel donutil k sebevraždě. Byla to velká daň za několik nocí mladíkovy lásky.
Jedna žena na celý život?
Jeho skandály, které se od té doby jen kupily, mělo utišit manželství s Kristýnou Eberhardýnou Hohenzollernskou. V den svatby bylo tehdy stále ještě budoucímu králi třiadvacet let a představa, že by mu měla do konce života stačit jen jedna jediná žena, pro něj byla nemyslitelná. Není divu, že se to Kristýně nelíbilo, ale mnoho s tím nadělat nemohla. Snad se mohla jen snažit maskovat manželovy nevěry, jak nejlépe uměla, a mírnit tak ostudu, který padala i na ni. Jenomže v Augustově případě to bylo marné. I když nejsou přesné záznamy k dispozici, uvažují historikové až o čtyřech stech levobočků, které v průběhu života zplodil s nespočtem svých milenek, jimž zkrátka nedokázal odolávat. V manželství s Kristýnou se jim narodily čtyři děti, tři chlapci a na závěr dívka.
Moc jako afrodiziakum
Panovník a hlavně muž August II. Silný měl to štěstí, že dobře vypadal, a navíc měl moc, která ženy většinou přitahuje doslova jako magnet. Nedalo mu tedy tolik práce získat téměř jakoukoliv ženu, na kterou pomyslel. Nějaké to nemanželské dítě mu nikdy těžkou hlavu nedělalo, a tak si užíval bez zábran. Jen málokdy se stalo, že by nastaly větší problémy, pokud tedy nepočítáme manželčiny výčitky.
Problém uměl vyřešit
Za vyučenou mu dala až o deset let mladší hraběnka Anna Coselová, která odmítla přijmout roli jedné ze stovek příležitostných milenek a požadovala od jejich vztahu přece jen něco víc. August II. to vyřešil po svém – „problém“ nechal uvěznit na hradě Stolpen, odkud se Anna nedostala až do konce svého dlouhého života. Jak je vidět, na rozdíl od vladařských povinností si s těmito problémy polský král poradit dokázal…
S vlastní dcerou to už přehnal
Všechny aférky a aféry krále Augusta II. by se nevešly ani do velmi silného svazku, ale jedna, ta poslední, přece jen ještě stojí za zmínku. Panovník, který se zamlada zapletl s Henrietou Rénardovou, jež mu následně porodila dceru Annu Kateřinu Orzelskou, se po letech vrátil na stejné území, ale tentokrát se bohužel do jeho zorného pole dostala sama jeho dcera. A ta se, podle všeho, stala jednou z posledních králových milenek.
Tou dobou byl již August II. stárnoucím mužem a posledního dne se dočkal ve svých třiašedesáti letech. Jeho poddaní na něj nevzpomínali v dobrém, ale jeho přítelkyně, kterých prošly jeho ložnicí stovky, si jistě vzpomněly – alespoň při péči o jeho potomky.
Zdroj: en.wikipedia, factinate, timenote
KAM DÁL: Rok 1948: Únor bílý, Gottwald sílí. Jak demokraté vyklidili pole komunistům.
