Je to den vzpomínání. Rodiny navštěvují hřbitovy, zapalují svíčky a pokládají věnce na hroby svých zemřelých příbuzných a přátel. Čas smutného přemítání, ale také nostalgických příběhů má v České republice silnou tradici. Ne nadarmo se také projevuje tento přístup do uvolněnějších pravidel v boji s pandemií koronaviru. Když už se tedy vydáte ve skromnějším počtu na hroby svých milovaných, je dobré si připomenout, jak vlastně celý svátek v minulosti vznikl.
Keltové jako první
Začátek listopadu se stal už v hluboké minulosti ideálním časem, kdy si lidé pouštěli do duší čas rozjímání nad smrtí. Ponurý podzim k tomu přirozeně svádí, ale přístupy a oslavy nemusí a nejsou vždy jen chmurné a truchlivé. Asi jako první s tradicí podobnou dnešním dušičkám a poněkud křiklavějšímu halloweenu přišli Keltové.
V noci z 31. října na 1. listopad slavili Keltové konec léta a nový rok, tento svátek se podle jejich tradic jmenoval Samhain. Zde také mezi lidmi poprvé zazněla myšlenka, kdy se svátkem připomínají duše zemřelých. Ty se dle této tradice vracejí domů a jejich příbuzní je svítilnami z vydlabaných řep navádějí na cestu do podsvětí.
Lidé se už tehdy oblékali záměrně do křiklavých kostýmů, hadrů a pomalovávali si obličeje, aby se ochránili před zlými duchy. Dnes po celém světě velmi populární Halloween právě pravděpodobně vychází hlavně z tohoto keltského svátku. Nutno dodat, že konzum a moderní západní kultura mu dodaly poněkud odlišnější formu. Smrt tak přichází spíše skrze hororové filmy a kostýmy odkazující na pop-kulturní stereotypy.
Zajímavostí je, že ve stejný čas, jako Keltové slavili svůj Samhain, se pohanští Slované věnovali podobnému svátku i v Evropě. Předchůdcem křesťanských dušiček jsou tak jejich rituály, oslavy a hostiny, které se pravděpodobně konaly přímo na pohřebištích mrtvých, které uctívali. Dost možná se však díky osidlování střední Evropy stalo, že Keltové svůj Samhain slavili také na území České republiky.
Z pohanů křesťané
O tom, že do podobných rituálů nad duší mrtvých postupně promlouvala také křesťanská tradice, je dohledatelné z historických pramenů. Oficiálně tak památku věrných zemřelých zavedl roku 998 opat ze středofrancouzské Cluny. Sv. Odilo se tímto gestem pokusil urychlit přechod pohanů ke křesťanství.
Podobné svátky, podobná myšlenka a stejné duchovní sdělení se tak obléklo do křesťanského hábitu. Církev tak kromě jiných v podstatě propagandistických zbraní mění postupně kulturu v celé Evropě. Postupně se svátek věrných zemřelých uctíval ve všech benediktinských klášterech, ale třeba v takovém Římě se tato tradice uchytila až ve 13. století. V 15. století se podobně navázalo v Aragonii a v polovině 18. století se tradice rozšířila mezi všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe.
Největší svátek po Vánocích
S lehce odvážným tvrzením přišel v minulosti kardinál Vlk, když řekl, že dušičky jsou druhý nejdůležitější svátek pro křesťany a nekřesťany hned po Vánocích. Pravdou však je, že právě během těchto dní lidé většinou upřímně vzpomínají a uctívají své zesnulé. Kostely pořádají eucharistie, mše a bohoslužby.
K tomuto svátku se váže také mnoho lidových pověr a rituálů, jako je naplnění lampy hříšníků místo olejem máslem, aby si duše mohly potřít popáleniny. Někteří se večer napili studeného mléka, aby se duše přátel či příbuzných ochladily. Pekly se také kosti svatých, rohlíčky či jiné pečivo ve tvaru kostí. Tímto pečivem se tak následně obdarovávali chudí.
Dnes jsme sice pod tlakem různých reklamních změn, jako je hlavně čím dál silnější popularita Halloweenu, což nemusí být ve výsledku nic zlého, jen je třeba nezapomenout, o co vlastně v pravé podstatě jde. Jedná se totiž hlavně o upřímné vzpomínání na ty, kteří už nejsou mezi námi.
Zdroj: Český rozhlas, Česká televize
KAM DÁL: Největší důlní tragédie po revoluci. Poslední mrtvé tělo našli až po půl roce od nehody.
