CIA měla program Phoenix, projekt MKULTRA a operaci CHAOS. FBI měla svůj Counterintelligence – Program a operace pro vloupání a nelegální odposlechy (dokud to všechno nezkolabovalo se skandálem Watergate v roce 1972). To všechno kvůli tomu, aby se pokud možno vypořádali s komunisty.
Jediný střelec – opravdu vlk samotář?
Navíc Ministerstvo obrany USA prosazovalo operaci Northwoods pod falešnou vlajkou, aby ospravedlnilo zahájení války s Kubou, a likvidace Fidela Castra byla podle všeho na pořadu dne. Jak do toho zapadá Martin Luther King? „Je nesporné, že FBI s Kingem vedla válku. Trochu temnější už je představa, že ho jakýkoli úřad nechal zabít,“ uvažuje pro Čtidoma.cz amatérský historik Jakub Mareček. Jedním dechem však dodává, že to rozhodně není nereálné.
Pojďme si říct, že neexistují žádné veřejně dostupné důkazy o tom, že by FBI – nebo jakákoli jiná americká vládní agentura – byla zapojena do vraždy doktora Kinga. Oficiální vyšetřování a konsensus mezi historiky a úřady je, že James Earl Ray byl střelcem, který ho zabil. Všechny následné důkazy a vyšetřování neustále poukazovaly na Raye jako na pachatele osamělého vlka. Vážně?
Komunismus jako extrémní hrozba
Zásadní otázka je – proč by se chtěla FBI Kinga zbavit? V první řadě je tu panika z hrozícího komunistického převratu. Paranoia, která se citelně dotkla i USA. Studená válka, mccarthismus, zátoka Sviní, vietnamská válka, vesmírné závody, kubánská raketová krize… Téměř každá významná událost v USA v 60. letech mohla být spojena s americkým bojem proti dopadu komunismu a s ochranou vlastní kapitalistické a demokratické hodnoty.
Zpravodajské agentury jako FBI byly extrémně citlivé na jakékoli vnímané spojení mezi aktivisty za občanská práva a komunistickými ideologiemi. V 50. a 60. letech se J. Edgar Hoover a FBI stále více zabývali tím, co považovat za komunistickou infiltraci do organizací pro lidská práva. Věřili, že jednotlivci obhajující rasovou rovnost a sociální spravedlnost mohou být ovlivněni nebo manipulováni komunistickými ideologiemi domácího nebo zahraničního původu.
V důsledku toho FBI prováděla rozsáhlé a neúprosné sledování Kinga a pokoušela se najít důkazy o jeho komunistických vazbách. Byla to skoro posedlost. Nakonec se jí nepodařilo najít téměř žádné věrohodné důkazy spojující Kingovu práci na občanských právech s jakoukoli formou komunistického zasahování. Největší ironií je, že od počátku 50. let King agresivně vystupoval proti komunismu a prohlašoval, že je ve své podstatě v rozporu s křesťanskými hodnotami.
Osobní vendeta J. Edgara Hoovera
Šéf FBI choval ke Kingovi nepřátelství. Jeho negativní postoj měl kořeny jak v osobních, tak v ideologických důvodech. Vše je dobře zdokumentováno a bylo to významným faktorem při formování přístupu FBI k hnutí za občanská práva v té době.
Hoover viděl vůdce hnutí za občanská práva jako nebezpečné podvratné živly, které představují velmi reálnou a přímou hrozbu pro americký způsob života. Byl připraven pokusit se zničit jednotlivce, jako byl King, vší silou, kterou tehdejší FBI nabízela.
Hoover nasbíral úctyhodnou sbírku informací o širokém spektru osob tím, že shromáždil špínu jak na státní zaměstnance, tak na soukromé osoby. Přesto byl King v jeho očích nepřítel číslo jedna. Některé zdroje naznačují, že antipatie přesahovala politický rámec, někteří lidé věří, že Hoover byl zkrátka rasista.
Vyzvali ho, aby si vzal život
Možná nikoho nepřekvapí, že FBI dokonce v dopise vyzvala Kinga, aby si vzal život. Existence dopisu se stala veřejně známou v letech následujících po jeho smrti. Nyní je tento důkaz považován za nejzavrženíhodnější příklad extrémních opatření přijatých FBI ve snaze zdiskreditovat a neutralizovat vůdce občanských práv během 60. let.
Diskreditační kampaň proti Kingovi byla odhalena během vyšetřování Církevního výboru v 70. letech, což vedlo ke zvýšenému povědomí veřejnosti a odsouzení akcí FBI. Přesto – že by ho nechal Hoover zavraždit, není úplně pravděpodobné.
Zdroje: history.co.uk, britannica.com
KAM DÁL: Teror páchaný na indiánech dostává tvář. Vraždy Osedžů inspirovaly film s DiCapriem.
