Po vzniku samostatného Československa monarchii nebylo přáno. Zákonodárci se rozhodli nový systém budovat na principu republiky. Monarchie a její symboly se tak staly přežitkem. Ve dnech vyhlášené samostatnosti Československa bylo ničeno vše, co představovalo rakousko-uherskou vládu. Nespravedlivě to odnesl Mariánský sloup a mnohem později také pomník člověka, který si jako místní rodák jistě zaslouží dnes poněkud ztracenou pozornost. Je načase do veřejného prostoru vrátit polního maršála Radeckého? A kdo byl tento geniální vojevůdce?
Loajalita k císaři
Český šlechtic, polní maršál, velitel rakouských vojsk a jeden z nejlepších vojevůdců Evropy 19. století. To vše byl celým jménem Josef Václav Radecký z Radče. Kdybychom tak měli hledat jednoho z nejvýznamnějších Čechů, jehož role v dějinách přesahuje naše hranice, právě on by byl vhodný kandidát. Nejednalo se však o žádného zarputilého vlastence. Jako voják byl zcela oddán svému císaři.
Narodil do českojazyčné rodiny na zámku ve středočeských Třebnicích a po smrti matky a otce se musel odstěhovat do Prahy za svým dědečkem, bývalým důstojníkem. Vše spělo k vojenskému vzdělání, ale háček přišel, když se hrabě Radecký hlásil na prestižní Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni.
Za vše mohl posudek vojenského lékaře, který Radeckého dědovi sdělil, že je jeho vnuk příliš slabý, aby unesl vojenské povolání. Svého snu se nevzdal, a tak na vlastní náklady ve svých sedmnácti letech narukoval k jízdnímu pluku hraběte de Castiglione-Fallet.
Nevídaný talent
Radeckého růst byl opravdu rychlý a to vše zvládl jen díky svým schopnostem a inteligenci. Nepříliš bohatý šlechtic vybudoval celou úspěšnou kariéru bez významnější protekce, jak bylo jinak v císařských kruzích zcela normální. Už v roce 1799 z něj byl plukovník a během své kariéry si ho pod křídla brala taková jména jako neporažený ruský generál Suvorov či maršál Laudon. Asi nejsvětlejší okamžik jeho vojenské kariéry zažil v boji proti Napoleonovi.
Rakousko bylo původně s Francií spojencem, ale po jeho porážkách v Rusku velmi rychle obrátilo a vstoupilo do války právě proti Napoleonovi. Radecký tehdy působil jako náčelník štábu takzvané Šesté koalice, kterou vedl jako polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg. Právě český rodák vymyslel taktiku, která vyšla do puntíku. Dílčí skupiny vojsk měly napadat slabší formace nepřítele a silnějším bylo nutné se vyhnout. Francouzské armády tak postupně prohrávaly jednu bitvu za druhou.
Vrcholem byl střet vojsk u Lipska, kde se do sebe pustilo až 600 tisíc mužů, čímž se do té doby jednalo o největší bitvu historie. Radecký se svojí vojenskou genialitou významně zasloužil, že Napoleon definitivně padl.
Táta Radecký
K polnímu maršálovi Radeckému se vážou také zajímavé historky. Jedna z legend hovoří, že v mládí potkal cikánku a nechal si věštit z ruky. Řekla mu, že prožije úspěšnou vojenskou kariéru a nezemře na bitevním poli. Předpověď se vyplnila. Radecký, který byl velmi oblíbený u svých vojáků a dostal od nich také přezdívku “táta Radecký”, což přirozeně navazuje na další jeho výrazný charakteristický rys.
Polní maršál byl proslulý gurmán a vypráví se, že právě jeho obliba milánského řízku se sýrem a strouhankou ovlivnila vznik vídeňské speciality, tedy smažený telecí řízek v trojobalu. Jeho kuchař totiž italskou pochoutku přivezl z Itálie do Vídně a legenda gastronomie byla na světě.
Do konce života pořádal velkolepé hostiny a jídlo bylo pro Radeckého velmi důležité. Radecký byl, je a bude vždy pevně spojen také s Prahou. Nejstarší pomník, který je mu věnován, stál na Malostranském náměstí a odhalen byl až po jeho smrti v roce 1858. Místo nebylo vybráno náhodou. Právě zde byl dům, který patřil rodině Radeckých z Radče.
Osud pomníku tohoto Čecha v rakouských službách je zatím neslavný. Po osamostatnění Československa se usadilo italské velvyslanectví v nedaleké Nerudově ulici a proti pomníku Radeckého vehementně protestovalo, protože právě on byl z jejich pohledu nepřítelem za sjednocení Itálie.
Demontáž byla dokončena v roce 1924, žulový podstavec byl zničen a dnes je uložen v Lapidáriu Národního muzea. Významná postava historie je možná i proto lehce zapomenuta a opomíjena. I když nešlo o vlastence a bojovníka za samostatnou republiku, ale naopak o vojáka loajálního císaři, je dobré znát jeho neuvěřitelnou kariéru, která zásadně ovlivnila chod evropských dějin. Proto by návrat jeho pomníku nebyl šlápnutím vedle.
KAM DÁL: Kdysi nejdelší most Evropy měl stavět někdo úplně jiný. Negrelliho viadukt čeká zajímavá budoucnost
