Česká republika má Pražský hrad, Ruská federace moskevský Kreml. Sídlo hlavy státu má v pojetí současné invazivní země, která rozpoutala zločinnou válku na Ukrajině, mnohem pompéznější rozměry. Symbol Ruska a jejího hlavního města má ovšem také velmi hlubokou historii, která v mnoha etapách možná překvapí.
Místo, kde se psaly dějiny
„Nad městem je Kreml a nad Kremlem je už jen Bůh,” tak zní jedno ruské přísloví. Kreml – srdce Moskvy a jeden z nejznámějších symbolů Ruska – je nepřehlédnutelný a není překvapením, že se jedná o největší obytnou pevnost v Evropě. V některých místech má až 16 metrů vysoké obvodové zdi z červených pálených cihel a množství paláců, nejvýznamnějších církevních staveb. Toto místo bylo ještě donedávna hlavní turistickou atrakcí Moskvy. V současnosti nelze na sídlo prezidentů pohlížet jinak než jako na místo smrdutě zapáchající Putinovou válkou na Ukrajině. Utečme však na moment od tragické současnosti do historie. Jak postupně vznikl tento obdivuhodný komplex?
První osídlení nad řekou Moskvou na Borovickém vršku se datuje do 2. tisíciletí př. n. l. Slované zde postupně vybudovali první opevněnou osadu. První základy Kremlu však sahají do 12. století, kdy velkokníže kyjevský Jurij Dolgorukij nechal postavit dřevěnou pevnost zvanou Moskevský hrad. Necelých sto let poté ji zničili Mongolové při svých nájezdech, ale netrvalo dlouho a pevnost byla v polovině 13. století znovu obnovena pro moskevská knížata. Důležitým rokem je letopočet 1320, kdy se Moskva stala hlavním městem a sídlem hlavy státu. Církve se usadily právě v těchto místech.
Velkolepé sídlo
Masivní výstavba honosných budov ovšem začala až ve 14. století, kdy ambiciózní kníže Ivan III. Veliký po svatbě s byzantskou princeznou Sofií toužil vybudovat velkolepé sídlo srovnatelné s italským Římem nebo Konstantinopolí. Ruští architekti ovšem dle historie pokazili, co mohli, a Ivan III. musel využít pomoci italských architektů. Aristoteles Fioravanti dorazil roku 1475 a pustil se do práce.
Dvě století zde vznikaly stavby, včetně Archandělského chrámu, které byly určeny jako místo posledního odpočinku ruských carů a které nad Moskvou ční dodnes. V této době bylo postaveno také ikonické červené opevnění z cihel.
Opuštěný Kreml
I Romanovci přispěli svou troškou do moskevského mlýna a barokní stavby nesou jejich podpis. Velký zlom ve vývoji přišel s nástupem cara Petra I. Velikého, který měl k Moskvě odpor a pravděpodobně za zdmi Kremlu prožil nehezké traumatické dětství. Pozornost tak upřel na Sankt-Petěrburg. Byť zde i tak probíhaly korunovace, Kreml přišel o svou původní důležitost.
Až carevna Kateřina II. Veliká obnovila zašlou slávu a plánovala masivní přestavbu, která se ovšem nikdy neuskutečnila. Vznikla alespoň budova Senátu a Kreml se pod vládou Kateřiny II. Veliké stal znovu sídlem ruské soudní moci. Relativně klidné období narušil až Napoleon, který zde nechal několik budov vyhodit do vzduchu a car Mikuláš I. musel investovat do renovace. Dějiny se zde začaly znovu psát až během Velké říjnové revoluce.
Lenin staví, Stalin boří
Útok na citadelu v roce 1917 je spjatý s bolševickou revolucí a po převzetí moci se Kreml stává znovu hlavním centrem rozsáhlého ruského území. Budovu Senátu za svou přijal Lenin, kterému záleželo na tom, aby se paláce a jiné stavby udržovaly v co nejlepší podobě. Spustil velmi nákladné restaurování a rekonstrukce.
Zásadní změna přišla s jeho nástupcem. Stalin nechal zničit všechny carské symboly a instaloval na jejich místo hvězdy, srp a kladivo. K tomu začal bořit i církevní stavby a Kreml se zcela uzavřel veřejnosti. Postupem let vznikaly nové budovy a instituce – včetně Vojenské akademie a Sjezdového paláce. Lidu se Kreml znovu otevřel v roce 1955 a v devadesátých letech byl jako první architektonický komplex zapsán na seznam chráněných památek UNESCO. Ve stínu současných událostí na Ukrajině znovu budí velký odpor jak tento komplex, tak možná i pověst sídla imperátora, který se zásadně pokouší svým konáním o změnu politických poměrů ve světě.
Zdroje: britannica.com, unesco.org, anotherrussia.com, newworldencyclopedia.org
KAM DÁL: Rusové do sportu nepatří, je součástí politiky, říká Zdechovský. Pobavil ho ruský funkcionář.
