Vojevůdce Jan Žižka patří v našich dějinách k největším osobnostem, i když se na jeho působení můžeme dívat z mnoha rozdílných úhlů. Jedno je ale jisté: musel to být geniální vůdce, rozhodný a schopný okouzlit ostatní natolik, že byli ochotni na jeho povel dokonce položit vlastní život. Říká se, že jeho vojsko zůstalo až do bitvy u Lipan bez porážky, ale o debaklu u Mostu historie raději většinou mlčí, stejně jako se málokdo zmiňuje o neskutečném a pravděpodobně velmi zbytečném masakru, kterého se Boží bojovníci, ale tentokrát také bojovnice, dopustili v Chomutově. Snad proto, že si z nich místní obyvatele nejprve dělali nejapné žerty. Kdyby tušili, kolik lidí to bude stát život, možná by volili jinou taktiku.
Zaplatili za drzost?
Co se vlastně tehdy na Květnou neděli (tedy 16. března roku 1421) stalo – a hlavně proč? To je otázka, na kterou historikové dodnes hledají přesnou odpověď, ale nástin možného důvodu bychom měli. Chomutovští si totiž dovolili podle husitských bojovníků až moc – a to jim nemohlo projít. Navíc se sem Žižka vydal po neúspěšném obléhání Plzně, a tak si snad potřebovali jeho vojáci spravit válečnickou reputaci. Navíc ani první setkání s chomutovskými hradbami se nejevilo jako velký úspěch.
Čekal to jednodušší
K městu přitáhl Žižka se svým vojskem už v pátek 14. března a jistě věřil, že město, které před dvěma lety téměř lehlo popelem, bude celkem snadnou kořistí. Tentokrát se ale muž s geniálním vojenským mozkem přece jen spletl. Hradby byly dávno opravené, vodní příkop připravený k obraně města a místní dobře věděli o předchozím Žižkově neúspěchu. Sebevědomí jim tedy nechybělo, což se jim ale nakonec vymstilo.
Odtáhli s ostudou
Nejprve se zdálo, že budou mít chomutovští katolíci spolu s tamní židovskou komunitou opravdu navrch. První (sobotní) pokus husitských vojáků dobýt hradby skončil neúspěchem poté, co se na ně snesla sprška šípů a mnozí byli opařeni vroucí vodou a smůlou, kterou na ně obránci shora lili. Když chomutovské ženy viděly, jak se vojsko stahuje, některé z nich se dokonce rozhodly potupit už tak ponížené bojovníky ještě víc a z hradeb na ně vystrkovaly holé zadnice, zatímco ostatní je vyprovázeli sprostým pokřikováním. To neměli dělat… Kromě vojáků se v tu chvíli pravděpodobně naštvaly i ženy v jejich doprovodu – a víme dobře, že když se rozzlobí žena, je to často mnohem horší než chlapská zlost.
Pomsta byla víc než krutá
Přišla neděle, husité se již oklepali z prvního šoku a vojevůdce zavelel k dalšímu útoku. Tentokrát se už kališníci nedali odradit ničím a bránu přece jen prolomili. To, co se dělo potom, se nepodobá ničemu, co nás učili ve škole o bohabojném zemanovi, bojujícím stejně jako komunisté za sociální spravedlnost. Oheň a meče ničily všechno, co přišlo husitům do cesty. Pomsta za včerejší urážky musela být dokonalá a hlavně dokonaná. Kolik lidí tehdy vlastně zemřelo? V přesných číslech se kroniky liší, ale i ty nejmírnější zápisy hovoří o dvanácti stovkách nejen mužů, ale i žen a dětí. Katolíci neměli vůbec žádnou šanci, židé by se bývali mohli zachránit, kdyby se rozhodli vzdát své víry. Oni ale raději volili smrt v plamenech.
Naštvaná žena je horší než obyčejný nepřítel
V chomutovské bitvě se výjimečně neblaze zapsaly do historie také husitské ženy. Snad v rozezlení nad drzostí chomutovských občanů, snad v touze pomoci svým mužům, vzaly si „na starost“ místní ženy. Lstí je vylákaly za hradby, kde měly zajatkyně podle vlastních slov propustit na svobodu. Jenomže všechno bylo jinak. Vyděšené ženy, dívky i budoucí matky se musely vysvléct do naha (šaty se hodily) a pak byly nahnány do nedalekého stavení, které husitské ženy zapálily. Krutou pomstu nepřežila ani jedna z nebohých.
Třicítka šťastlivců?
Husité tehdy Chomutov vyplenili doslova do základů. Naživu podle záznamů nechali jen přibližně třicet mužů, ale kdo ví, zda mohli mluvit o štěstí. Ušetřeni totiž byli jen proto, aby mohli vykopat hroby a pohřbít všechny své známé a příbuzné, ženy i děti, matky i otce...
Na památku téhle šílené události byl na bránu, jíž se husité do města dostali, vytesán nápis: „Na Květnou neděli roku 1421 přepadl Žižka Chomutov; způsobil velký nářek a bídu, pobil 1363 křesťanů. Bůh nechť nás nadále chrání před řáděním takových velkých tyranů.“
Zdroje: Jan Žižka (P. Čornej), wikipedie, radiozurnal.rozhlas, ohremedia
KAM DÁL: U Hořic porazil slepý Žižka zrádce Vartenberka, kolem bitvy panují dohady.
