Svozy a transporty do koncentračních táborů probíhaly v různých koutech Evropy. Ani maďarští židé nebyli v bezpečí. Avraham Bein a Vera Otvos do sebe byli bláznivě zamilovaní a v roce 1943 se vzali. Plánovali společnou budoucnost, ale už pár měsíců po svatbě museli čelit nacistické čistce. Nebylo úniku. První část cesty vedla dobytčím vozem do ghetta v Sátoraljaújhely, druhá rovnou do Osvětimi. Tam se viděli naposledy. Šli sice na stejnou stranu, kde jim zajiskřila šance na přežití, protože je neposlali rovnou do plynu, ale každý byl v jiné části tábora. Avraham navíc vydržel jen pár měsíců a zemřel vyčerpáním. Vera se s těhotenstvím netajila a Mengelemu, který nové vězně vítal s úsměvem, se svěřila, že je na konci prvního trimestru. Až později jí došlo, že to byla fatální chyba. Doktor ji sice odbyl a označil za husu, ale po očku ji sledoval a čekal na pokročilejší fázi těhotenství, aby mohl experimentovat a bavit se utrpením matky a reakcemi plodu.
Dvojnásobný strach o život
V sedmém měsíci měla Vera pouhých třicet kilogramů. Těhotenství na ní nebylo vidět. Cítila ale pohyby a ujišťovala se, že všechno bude mít dobrý konec. Po pár týdnech v táboře přišla o veškeré iluze a pochopila, co se kolem ní děje. Když si ji k sobě povolal Mengele, čekala trýznivou smrt. Těhotnými ženami byl totiž posedlý, stejně jako dvojčaty. Jedy, které jí píchal do děložního čípku, ženu sterilizovaly. Plod to ale nijak nepoškodilo.
Možná proto, že Mengele cítil zmar nad svými pokusy, nutil Veru podstoupit potrat. Ale ne, nedala na jeho rady a odporovala. Tvrdila, že má právo na porod, že jí to ve snu našeptává její matka. Dítě (Angelu) přivedla na svět v sedmém měsíci. Sotva přesáhlo jeden kilogram. Bylo tak slabé, že ani neplakalo. Toho Vera využila a schovala dceru mezi odpadky. Po třech hodinách odešla z porodního sálu a zapojila se do práce. Nikdo ji nešetřil a její i dceřin život dál visel na vlásku. Každý den se se setměním vracela na pokoj smířená s tím, že její z lásky počaté dítě už možná nedýchá.
Mizivá šance
Po pěti týdnech Osvětim osvobodili a Angele se konečně dostalo lékařské péče. Nikdo jí nedával šanci na přežití. Ve věku jednoho roku měla jen tři kilogramy a první kroky udělala až těsně před nástupem do školy. Pak ale dívka zlomila předepsaný osud, vystudovala pedagogickou školu, vdala se, s manželem založila rodinu a odstěhovala se do kanadského Montrealu. Až dcera Kati ji přinutila, aby se otevřela světu a řekla, co zažila. Setkala se s papežem, navštívila Polsko, Izrael i Maďarsko a svou výpovědí přispěla k odsouzení účetního Oskara Gröninga a dozorce Reinholda Hanninga.
Zdroj: redakce, museeholocauste.ca, crestwood.on.ca
KAM DÁL: Filip Müller v Osvětimi vodil židy do plynu, těla ohledával a spaloval. Vysloužil si tím život.
