Život Marie Švermové byl velmi barvitý a zajímavý. Narodila se jako Marie Švábová v roce 1902 v rodině zednického štukatéra. Vzhledem k tomu, že rodina neměla nijak na rozdávání, začala mladá dívka tíhnout k levicovému hnutí. V roce 1919 vstoupila do mládežnické sekce Československé sociálně demokratické strany dělnické a odtud už její kroky vedly ke KSČ.
Provdala se za Jana Švermu, předního komunistického funkcionáře a spojence Klementa Gottwalda. Jako členka KSČ se profilovala jako feministka a začala prosazovat rovná práva pro všechny – muže i ženy – včetně pracovního zařazení. V roce 1929 se stala členkou ÚV KSČ a spojila svůj další osud s „karlínskými“ kluky, tedy gottwaldovskou garniturou, která ovládla bolševizační V. sjezd KSČ v únoru 1929.
Přesvědčená stalinistka
Druhou světovou válku strávila v moskevské emigraci. Po šestileté nacistické porobě nastalo v roce 1945 toužebné osvobození Československa a Švermová se zapojila znovu do stranické práce. Stala se členkou předsednictva ÚV KSČ, byla až do roku 1951 poslankyní. Vidina dalšího strmého kariérního vzestupu přesvědčené stalinistky však nedošla svého naplnění, protože v roce 1951 byla v ovzduší politických procesů a všudypřítomného hledání vnitřních nepřátel zatčena a uvězněna.
To však způsobilo mezi straníky velký šok, protože Švermová požívala poměrně velké popularity.
Režim si našel vhodnou záminku – Švermová se intimně stýkala s vlivným krajským tajemníkem židovského původu Otto Šlingem, který stanul později na lavici obžalovaných spolu s Rudolfem Slánským.
Švermová byla mučena, aby se doznala ke zločinům, které však nikdy nespáchala a jež byly vykonstruované. Měla podle vyšetřovatelů Státní bezpečnosti přiznat zrádné spojení se Šlingem. Švermová byla odsouzena k doživotnímu trestu, ale v roce 1956 byla propuštěna na svobodu.
Po propuštění se jí v liberálnějších 60. letech dostalo osobní satisfakce, když byla rehabilitována, nicméně znovu se o ni začal režim zajímat v 70. letech. Nechybělo sledování, šikana a různé schválnosti, které jí husákovská normalizace v pravidelných intervalech dávkovala.
Z budovatelky režimu chartistkou
Švermová se začala proti režimu, který dříve pomáhala sama aktivně budovat, obracet. V roce 1977 podepsala Chartu 77 a stala se definitivně stranickým odpadlíkem a vyděděncem. Nebyla rozhodně sama, předních komunistů, kteří budovali s revolučním zápalem stalinistický režim v 50. letech, bylo samozřejmě více, například Jiří Hájek nebo František Kriegel a mnozí další. Švermová se dožila konce komunistické vlády v roce 1989 a umírá v roce 1992 v nedožitých 90 letech.
Zdroj: Jiří Pernes: Komunistky s fanatismem v srdci
KAM DÁL: Komunista Václav Kopecký: Zapálený stalinista a Gottwaldův přítel. Ideologovi s břitkým humorem vystrojili státní pohřeb.
