Komunistický režim se systematicky a bez lítosti zbavoval nepohodlných armádních důstojníků a hrdinů, kteří přispěli velkým dílem k porážce nenáviděného nacismu a následnému osvobození porobené země. Jedním z nich je i dnes zapomenutá postava generálmajora Karla Lukase, který padl za oběť novému totalitnímu režimu ještě před popravou generála Heliodora Píky.
Místo vděku přišla komunistická perzekuce
Legionář, účastník obou odbojů, bojovník proti nacismu, letecký atašé v USA a Kanadě. A také člověk, který miloval výtvarné umění. Tím vším byl generálmajor Karel Lukas, který se domníval, že v roce 1947, kdy se vrátil po válce do Československa, na něho čekají už jen světlé zítřky a vděk. Jenže ten po roce 1948, kdy veškerou moc ve státě převzali komunisté, nepřišel a Lukasovy válečné zásluhy se naopak obrátily proti němu.
Pro komunisty se jednalo o exemplární případ západního generála, který trávil část pracovního života v USA a Kanadě, a který tedy není důsledně spojen s dělnickou třídou a pracujícím lidem. Komunistům a tajné policii StB vadil nejen západní způsob života, kterým se Lukas prezentoval, ale zejména zboží, které si dovezl do Československa. Jednalo se nejen o cigarety, alkohol, textil a další předměty denní spotřeby, ale zejména jeho nablýskaný luxusní vůz Packard, který v osvobozené republice nebyl prakticky k vidění.
Na americký vůz se slétli komunisté
Tím brázdil Lukas silnice a nemohl neupoutat pozornost nových vládců, kteří na tento vůz dostali až nepochopitelně chorobný zálusk. Příslušníci StB rozhodli realizovat akci, na jejímž začátku byla krádež luxusního amerického vozu a na konci úplně nesmyslná smrt českého vlastence. Jako vždy zde hlavní roli hrála záminka, navíc z kategorie nepravdivých. K zatčení Lukase došlo, když údajně projížděl ve svém autě Prahou, uvádí web english.radio.cz. Lukasovi přičetli komunisté k tíži, že měl prostřednictvím svého vozu pomoci k útěku generálovi Aloisi Liškovi. To ovšem nebyla pravda, účel však v tomto případě světil prostředky.
Na vymyšlená komunistická obvinění se začala v krátkém sledu nabalovat další, jako například velezrada, protože v platnosti už byl nechvalně známý zákon na ochranu z října 1948 i se svými „gumovými“ paragrafy, které dávaly komunistům široký prostor pro obvinění a odsouzení nepohodlného člověka prakticky za cokoliv.
Vyrabovali všechno, na co přišli
Nelítostní příslušníci StB se po zatčení Lukase, který vůbec nechápal, co se kolem něho právě děje, vyrabovali jeho byt a zabavili pro své osobní potřeby luxusní zboží z USA, které v Československu nebylo k sehnání. Odnesli si alkohol, cigarety, šperky, ale třeba i nylonky. Razie o několika dějstvích měla za následek, že Lukasův byt byl obrácen doslova vzhůru nohama a zmizely z něj právě všechny předměty dovezené ze zahraničí.
Sám generálmajor si pečlivě vedl deník, kam zaznamenával události ještě těsně před uvězněním, kam jej komunisté posléze nezákonně uvrhli. Podivoval se na mnoha místech například nad tím, že generála Heliodora Píku vyšetřovatelé surově bijí a podrobují ponižujícím praktikám, ač se jednalo o hrdinu, který prokazatelně bojoval proti nacismu. Poznamenal si také, že Píka byl odsouzen k hrdelnímu trestu. Lukas ještě nevěděl, že jeho smrt předejde Píkově popravě o více než měsíc. Lukasovo soukromé peklo mělo právě začít.
Dohra s tragickou tečkou
V květnu 1949 za Lukasem do cely přišli příslušníci StB a zmlátili jej takovým způsobem, že mu způsobili těžká zranění v podstatě od hlavy dolů. Došlo také k otevření staré rány, kterou si odnesl jako zranění z války. I když si zbědovaný Lukas stěžoval na to, že potřebuje urgentně lékařský zásah, ten mu byl záměrně opakovaně odepřen a byl místo toho navrácen do své cely. Aby se k Lukasovi nemohl včas dostat lékař, si StB pečlivě hlídala.
Lukas se dostal do nemocnice v žalostném stavu, když už mu nebylo pomoci. Byl to vlastně podobný případ jako s umučeným páterem Josefem Toufarem. Dne 19. května 1949 ve vězeňské nemocnici na následky těžkých zranění Karel Lukas ve věku 52 let zemřel. Stal se jednou z prvních obětí komunistického režimu. Příznačné je, že viníci Lukasovy vraždy nebyli jako v mnoha jiných případech potrestáni.
A co se stalo s luxusním autem, které vlastně připravilo českého generálmajora o život? Užíval ho prý jeden z příslušníků StB, mělo však být posléze používáno i pro vládní účely. Kde však skončilo definitivně, se dodnes neví.
Zdroj: Muzeum Novojičínska, english.radio.cz
KAM DÁL: Čechoslováci v gulagu. Idealisté, kteří se vydali budovat ráj a skončili v pekle.
