O osudu Romů a Židů, kteří mířili do Osvětimi, často rozhodoval lékař Josef Mengele. Ten nechvalně proslul válečnými zločiny a odpornými pokusy na vězních, které postrádaly jakoukoliv lidskost. Postavila se mu právě Gisella Perl, která po nocích v hrůzných podmínkách prováděla potraty, aby pomohla těhotným ženám.
Příkaz přišel od Mengeleho
Perl byla Židovka, která pocházela z města Sihoť. Tehdy patřilo k Maďarsku, dnes bychom ho našli v Rumunsku. Do Osvětimi se dostala v roce 1944, kde si ji vybral Mengele do týmu. Zpočátku měla běžně vyšetřovat. Pak dostala od Mengeleho příkazem, aby hlásila každou ženu, která přijede těhotná.
Odůvodňoval to tím, že je chce poslat do jiného tábora, aby se jim dostalo lepší výživy. Perl ale tehdy už správně tušila, že na tom není ani zrnko pravdy. Ve skutečnosti by je svými pokusy poslal rovnou na smrt. Rád přerušoval těhotenství bez anestezie, což vedlo ke komplikacím, infekcím, či rovnou smrti vězeňkyň. Neunikli mu ani novorozenci, zvláštní oblibu měl ve dvojčatech. Jelikož na konci války už docházeli Německé říši lidé, hledal způsob, jak uměle navýšit porodnost. I v takovém případě se uchyloval k extrémním a neetickým praktikám.
Pokusila se o sebevraždu
Zatímco některé ženy přišly do tábora už těhotné, další otěhotněly přímo v táboře. Často byly ženy jen „nástrojem“ výměny mezi vězni a členy SS, kdy byly později znásilňovány – a to naprosto běžně. Tyto ženy pak přicházely za Mengelem s vidinou toho, že se dostanou do lepšího tábora. Nikdy tomu tak nebylo. Perl se musela účastnit pod hrozbou bičování a jiných fyzických trestů lékařových pokusů, při kterých se rozhodla, že už tohle nedopustí a nebude už odhalena žádná těhotná žena.
Neměla k dispozici nic – tišicí léky ani kvalitní lékařské nástroje. Přesto se rozhodla zachránit ženy před jistou smrtí. „Nikdo nikdy nemůže pochopit, co pro mě znamenalo ničit životy těchto dětí. Po všech těch letech lékařské praxe pro mě bylo zrození stále tím nejkrásnějším, největším zázrakem přírody," popsala po letech ve své autobiografii s dodatkem, že se vždy cítila, jako by zabíjela vlastní dítě. Za každé nenarozené vyřkla malou modlitbu. Své rozhodnutí činila na základě faktů – i pokud se matky nedostaly k Mengelemu na pokusy, jejich podvyživené tělo nebylo schopno produkovat mateřské mléko a nic jiného k jídlu pro děti nedostaly. A to ani kousek oblečení. Děti často umíraly hladem nebo zimou. Přesto nesla Perl celý život velkou vinu, a dva roky po osvobození tábora se dokonce pokusila zabít.
Pomohlo jí až pozvání na oběd od Eleanor Roosevelt, manželky někdejšího amerického prezidenta, která jí řekla, ať se přestane mučit a stane se znovu lékařkou. Pokaždé když po válce Perl vstoupila na porodní sál, modlila se a opakovala, že jí Bůh dluží živé dítě.
Zdroje: redakce, kondice.cz, mjhnyc.org, kniha Byla jsem doktorkou v Osvětimi
KAM DÁL: Porody v Osvětimi: Většinu novorozenců nechali vyhladovět nebo utopit.
