Plavidlo zrekvírovala britská vláda, aby pomáhalo s evakuací vojsk z evropského kontinentu. Válka se vyvíjela špatně, Britové se potřebovali stáhnout zpět na domácí ostrovy a hodily se jim zejména velké parníky, jako byla právě Lancastria.
Seznam pasažérů dodnes chybí
Den před katastrofou kotvila ve společnosti třech desítek dalších plavidel v ústí řeky Loiry poblíž St. Nazaire. Druhý den ráno se na palubě objevili tři armádní důstojníci a ptali se kapitána Rudolpha Sharpa, kolik lidí může maximálně jeho loď pojmout. Kapitán odpověděl, že to může být asi 3 000 lidí. A tak se na palubu začaly ihned naloďovat tisíce pasažérů - úředníci, letecký personál, zaměstnanci ambasády, letečtí mechanici, civilisté, rodinní příslušníci, zkrátka byla to pestrá směsice lidí. Každý s sebou měl také svá zavazadla. Není k dispozici přesný záznam o tom, kolik lidí bylo na palubě, vše se zřejmě dělo dosti živelně. Sharp uváděl, že na palubě bylo 5 500 lidí, jeho důstojníci ale zapsali do lodního seznamu 7 200 pasažérů. Obě čísla byla vysoko nad limit, který Sharp sám uvedl armádním důstojníkům.
Kolem oběda přilétla německá letadla a začal nálet. Vedle kotvící SS Oronsay byla poškozena, takže kapitán Sharp nařídil urychleně vyplout z přístavu. Na širém moři se cítil bezpečněji než mezi houfy lodí. Ale k dispozici nebylo žádné doprovodné plavidlo, které by Lancastriu chránilo před ponorkami. Sharp tak musel čekat, až se odvleče Oronsay a on využije její eskortu. Jenže čekání se protahovalo a odpoledne začal další nálet. Tentokrát Lancastrii zasáhly tři bomby a za pouhých 15 minut klesla ke dnu.
Peklo v přístavu St. Nazaire
Byla to příšerná katastrofa. Stovky lidí zahynuly v útrobách lodi, další lidé se utopili nebo zabili při skoku do vody, který mnohdy skončil zlomeninami, další se podchladili v ledové vodě, do toho všeho kropily kulomety německých Stuk vody plné trosečníků. Podařilo se zachránit pouze 2 477 lidí, zbytek zahynul.
Moře ještě po týdnu vyplavovalo na břeh mrtvoly pasažérů z Lancastrie, což demoralizovalo místní obyvatele. Winston Churchill nařídil veškeré informace o potopení lodi utajit. Zkáza takového rozsahu mohla ještě více podlomit morálku lidí na Britských ostrovech, kteří právě sledovali, jak se jejich zubožená armáda potupně vrací domů. Říct lidem, že tisíce lidí zahynuly v rejdě přístavu, bylo v tu chvíli nepřijatelné.
Přísně tajné do roku 2040
Stupeň přísně tajné na všech dokumentech z této události bude platit až do roku 2040, do té doby se nikdo nedozví, kolik lidí vlastně na palubě lodi bylo. Média tehdy o Lancastrii vůbec nepsala, stejně tak mlčela i oficiální místa. Obrovská katastrofa srovnatelná s největšími námořními tragédiemi tak zůstala utajena a ani dnes toho o ní mnoho nevíme.
Zdroj: warhistoryonline.com
KAM DÁL: Ruský Titanik se potopil po srážce s jinou lodí.
