Vzdělání i ochota cestovat se na talíři Karla IV. projevovaly do posledního kousku. Jeho kuchyň byla světová! Díky jeho pobytu ve Francii, kde strávil několik let a poznal špičková jídla plná chuti, vyžadoval to samé i doma. Jen tak něco by si na talíř nedal. Setkal se také se šéfkuchařem Tailleventem, který jeho stravovací návyky do budoucna zásadně ovlivnil.
Nejznámější kuchařka 14. století
Guillaume Tirel, známý také jako Taillevent, byl francouzský kuchař a autor významného středověkého kuchařského díla Viandier, nejznámější kuchařky 14. století, na které však pravděpodobně pracovala skupina lidí, a nikoliv on sám.
Jeho recepty však byly inovativní a soustředil se na výběr sezónních potravin. Jeho oblíbenou součástí stravování byly půsty, kterých dodržoval hned několik a bral je velmi vážně. Snad právě tento slavný šéfkuchař do budoucna určil, co přijde císaři Karlu IV. k chuti. Ve vyšších kruzích se v této době začala především projevovat rostoucí záliba v luxusních hostinách.
Kuchařky z 13. a 14. století představují první zaznamenanou formu evropských receptů. Zvláště významným dílem se pak stala také kuchařka z doby císařského Říma (3. stol. n. l.) nazvaná De re coquinaria, která měla velký vliv na středověké kuchaře a přinesla do tehdejší stravy nové recepty, čímž obohatila dříve převládající monotónní konzumaci pečené zvěřiny.
Na stole rád viděl dobrou veverku
Karel IV. si potrpěl na ovoce. Obvykle na stole nechyběly hrušky, jablka nebo hrozny. Nebylo tomu však tak, že by si ho poroučel k snídani. V této době se jedlo jen dvakrát denně a snídaně byla obvykle spojena s obědem.
Na talíři měl rád propečenou veverku, která pro nás dnes představuje už spíše podivnost. Ve 14. století ale hrálo maso prim a bylo na talíři takřka nepostradatelné. Jedly se ale také luštěninové kaše, korýši a ryby z dovozu nebo polévky, které připomínaly spíše vodu. Na stolech králů se také často objevovala medvědí hlava nebo páv jak symboly moci. Mezi pochoutky patřila rovněž vařená kančí hlava s granátovým jablkem nebo dušený bažant.
Naopak se v této době šlechta vyhýbala uzeným masům, zelenině nakládané v soli nebo octu a také slanině. Dávali si pozor na kořeněná jídla, která v sobě podle jejich domněnek měla ukrývat jed, a mohla je tak připravit o život.
Údajně ale miloval Karel IV. také pokrmy, ze kterých by se vám dnes pravděpodobně udělalo nevolno. A to například pečená prasečí ouška, která dnes kupujeme hlavně pro psy, polévku z vrány, vařený bobří ocas nebo dušená vemena s vyšlehanými žloutky…
Zdroj: medieval.eu, history.com, goodreads.com
KAM DÁL: Marie Terezie vážila tolik, že nesměla jezdit na koni. Jiří z Poděbrad na tom byl dost podobně.
