Jedním z hlavních znaků devatenáctého století byla jistě průmyslová revoluce - a to jak ve světě, tak i v Čechách. Začala již více než půl století před nástupem Františka Josefa I. na trůn, za vlády Josefa II., u nás hlavně rozvojem textilního průmyslu. Ten ale v roce 1790 zemřel a na trůnu jej nahradil Leopold II., který sice nebyl velkým změnám tak nakloněn jako jeho předchůdce, ale zastavit je už nemohl. A tak se i v Čechách začal vzmáhat průmysl. Zpočátku se dařilo hlavně cukrovarům, v němž si zdejší podnikatelé vydobyli uznání daleko za hranicemi monarchie.
Cukr, porcelán i pivo...
V devadesátých letech pak přišel na řadu i porcelán a jeho průmyslová výroba. V roce 1791 byla založena první porcelánka na našem území - v Horním Slavkově. Stejně jako v případě cukrovarů brzy rostl počet továren i v tomto odvětví. Pak přišly na řadu další obory, jako je pivovarnictví, přičemž budoucí Prazdroj (tehdy plzeňský měšťanský pivovar) přišel na svět v roce 1842 a jak je známo, prosadil se… Když už tady byla porcelánka, větší sklárna nemohla zůstat dlouho pozadu a i tady se naši dělníci brzy dostali do povědomí ve světě. Jejich šikovnost a vynalézavost si našla svoje místo na mnoha trzích a z věhlasu, který tehdy začali budovat, těží naši skláři vlastně dodnes, i když toto řemeslo bohužel chřadne.
Mladý císař pán
Zkrátka - rozvoj průmyslu se najednou rozeběhl, pomáhala pára, potom i elektřina, lidé se mohli specializovat na jednotlivé úkony a výrobků bylo najednou mnohem víc než v době, kdy se o celou výrobu staralo několik lidí v ručních dílnách. V továrnách se spřádala vlna, tkalo se, barvilo. V továrnách se také vyráběly stroje pro další výrobu. Život byl najednou docela jiný než dřív a do toho všeho vývoje přišel rok 1848 a s ním kromě revoluce také nástup Františka Josefa I. na císařský trůn. Kdo by si ale myslel, že byl tehdy mladý, teprve osmnáctiletý panovník novotami okouzlen, velmi by se mýlil.
Vynálezy ignoroval
I když František Josef I. chápal význam vynálezů pro průmysl a nakonec i pro běžné lidi, sám k nim měl velmi podivný a odtažitý vztah. Novinky příliš nesledoval, vlastně jej nezajímaly. Jako člověk, vychovaný a žijící v dokonalém řádu, milující jednoznačnost a zaběhané rituály, nerad měnil cokoliv kolem sebe. Legendární je například jeho odpor k zavedení elektrického osvětlení v paláci, ale i taková “drobnost” jako nechuť ke zřízení v jiných sídlech již ne tak neobvyklé splachovací toalety nebo dokonce koupelny s tekoucí vodou. Raději stále vyžadoval po svých sloužících, aby ještě před jeho probuzením rozkládali přenosnou vanu a nosili do ní teplou vodu, jak na to byl zvyklý od svého dětství. Ani další vymoženosti nechtěl využívat. Proč například jezdit výtahem, když jsou v domě schody? Proč psát perem, když jsou husí brky?
Kam s telefonem? Na toaletu!
Přimět Františka Josefa k používání jakéhokoliv nového vynálezu bylo velmi obtížné, jak vyplývá ze svědectví jeho sloužících i dalších lidí, kteří s ním byli v kontaktu. Pověstný byl třeba jeho odpor k telefonování. Když už musel jako panovník přijmout fakt, že svět zkrátka začíná komunikovat na dálku, nechal si telefon zavést - na toaletu. Tady nebyl vidět, nepřekážel na pracovním stole, nerušil zaběhané pořádky, které císař pán tak miloval.
Do auta nikdy!
Viděli jste někdy fotografii Františka Josefa v automobilu? Pravděpodobně nikoliv. Ani tuto vymoženost jeho výsost nevzala na milost, i když by mu to v mnohém zjednodušilo život. A tak prý nikdy nezapomněl britskému králi Eduardu VII. jeho malý podvod, jímž jej vylákal na projížďku automobilem. Františkovy obavy o život po usednutí do tohoto stroje se sice alespoň částečně rozplynuly, nicméně ke strojům žádný vlídný vztah nezískal a dál využíval osvědčený kočár, tažený koňmi bez motoru.
Svět se měnil, panovník nikoliv
František Josef pobyl na trůnu rekordních 68 let a zatímco svět kolem něj se za tu dobu neustále měnil, feudalismus odezněl a přišel kapitalismus, kolem doslova zuřila průmyslová a později i vědecká revoluce, František Josef se snažil, co jen to šlo, žít ve světě, který znal ze svého dětství a který mu dokonale vyhovoval. Ostatně jako první úředník ve státě měl celý den co dělat a zjevně se nechtěl zabývat jakýmikoliv novotami, i když by mu třeba mohly zjednodušit život. A tak žil stařičký mocnář i ke konci svého života v podstatě v době svého mládí. Není to vlastně tak trochu záviděníhodné?
KAM DÁL: Psí obezita je velký problém a vede k mnoha nemocem. Pomozte svému kamarádovi, než bude pozdě.
