Boje o hlavní budovu rozhlasu byly tvrdé a ničivé. Zaměstnanci se tak museli stěhovat. Během bombardování 6. května už se vysílalo ze Strašnic a na jednom tajném místě, kam se postupně přestěhovalo celé vysílání.
Husův sbor na pomezí Vinohrad a Vršovic se stal zázemím pro zásadní vysílání v posledních dnech druhé světové války. “Pomozte nám! Pomozte Praze! Potřebujeme tanky a letadla, Němci napadají neustále Prahu. Každá minuta drahá! Pomozte! Budeme bojovat do posledního dechu.”
Vysílání od varhan
Budova Husova sboru byla ve dnech vysílání neoznačená československými prapory. Skryté studio s názvem X bylo nejdříve umístěno na kůru, ale místo varhan zde zněly hlasy, jež skrze rádiové vlny volaly o pomoc a informovaly zároveň o aktuálních změnách na válečném bojišti.
Později bylo technické zázemí přesunuto do podzemí. Původně se vysílalo ze zařízení, které umožňovalo vysílat varhanní koncerty. Krásná funkcionalistická stavba z 30. let 20. století od architekta Pavla Janáka tak získala zcela nový rozměr. Dosud je na severní straně stěny budovy pamětní deska, jež připomíná hrdinné události těchto květnových dnů v roce 1945.
Pamětníci nemohou opomenout, s jakou ochotou a statečností pomohli zaměstnancům rozhlasu farář, tajemník a obyvatelé domu, aby se tajné vysílání mohlo vůbec uskutečnit. Rozhlas se v těchto místech nacházel od 7. do 9. května, ale vysílání z Husova sboru započalo až kolem 19. hodiny.
Slovem hlasatele Jaromíra Nováka se do éteru dostalo důležité upozornění. “Hlásí se čs. rozhlas: Pozor! Blaník vítězí! Upozorňujeme posluchače, že rozkazy Národní rady, jakož i vojenského velitelství v Praze vysíláme jen na vlně 415 m. Nevěřte jiným zprávám. Stanice Mělník a Liblice jsou dosud v německých rukou.”
Boj nejenom na Vinohradech
Důležitým místem ve dnech Pražského povstání byly i pražské Strašnice. Nebojovalo se totiž pouze na Vinohradské třídě. Okolí strašnického vysílače je zasažené německým bombardováním, ale vysílání zůstává nepoškozeno.
V pozemních bojích však zahynulo hned několik hrdinů, kteří bránili svobodné vysílání, jež volalo o pomoc a občany informovalo o aktuální situaci blížícího se konce války.
Předtím, než se vysílání rozhlasu přestěhovalo do Husova sboru, se tak 80 minut po silném bombardování spustilo z provizorního vysílače, který se nacházel v boudě právě ve Strašnicích.
Dílna o rozměrech devět metrů čtverečních byla akusticky zcela nevyhovující, ale důležitý byl obsah zpráv. Informace, které hlasatelé vysílali do éteru, pocházely z vojenského velitelství Bartoš.
Původně se zprávy revolučního vysílání podařilo dostat i do zahraničí, ale po silném bombardování hlavní budovy na Vinohradech byl tento kontakt přerušen.
Důležité povstání
Nacistické Německo se už beznadějně blížilo svému konci, ale o to silněji kladlo odpor a z posledních sil znepříjemňovalo život pražským povstalcům. Boje v ulicích Prahy se staly slabou náplastí na neexistující odpor po Mnichovské dohodě. Češi i díky rozhlasovému vysílání stavěli barikády.
Zemřelo mnoho hrdinů, kteří se v improvizovaných podmínkách stavěli vycvičené a dobře vybavené armádě. Kontakt s realitou a fakty byl zaručen statečností zaměstnanců rozhlasu a není náhoda, když si ve dnech Pražského povstání připomínáme právě události s nimi spojené.