/KOMENTÁŘ/ Do 24. 3. 2020 byly zákazy maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách stanoveny z rozhodnutí vlády na základě tzv. krizového zákona. S účinností od 24. 3. 2020 jsou zákazy upraveny v mimořádném opatření ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, které vláda ve svém usnesení vzala na vědomí.
Krok, který vše (ne)změnil
Zdánlivě bezvýznamný krok, který by ale mohl mít zásadní vliv na celou řadu lidských životů. Pokud totiž vláda vydá krizové opatření podle krizového zákona, je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s těmito opatřeními, což je v krizovém zákoně výslovně uvedeno.
Zkrátka pokud jste o něco přišli kvůli krizovým opatřením vlády vydaným podle krizového zákona, v tomto případě v souvislosti s pandemií COVID-19, stát to musí nahradit (za podmínek podle krizového zákona). Ovšem zákon o ochraně veřejného zdraví žádnou povinnost k náhradě škody způsobené mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví neupravuje.
Šance existuje, ale...
Právě absence úpravy náhrady škody podle zákona o ochraně veřejného zdraví může odůvodnit názor, že od 24. 3. 2020 podnikatelé náhradu škody nezískají. Tak to také prezentovala ministryně financí. Jenže to není zdaleka tak jasné. Na druhou stranu si totiž lze představit i argumentaci, že zákazy ministerstva zdravotnictví byly i tak vydány v rámci krizové situace (upravené krizovým zákonem) a že by tedy stát měl nahrazovat škodu vzniklou podnikatelům i po 24. 3. 2020.
Z toho plyne, že šance podnikatelů na úspěch s požadavky vznesenými vůči státu spočívajícími v náhradě škody zřejmě nejsou vyloučené, ale prozatím nemůžeme předvídat, jak by případné spory dopadly. Situace se navíc stále mění, dochází k úpravám již vydaných zákazů, řada z těchto změn působí také poněkud nejasně. Finální odpověď na otázku, zda bude muset stát poskytnout podnikatelům náhrady škody vzniklé v důsledku zákazu maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách, budou muset vyřešit až soudy.
Hlídejte si zákonné lhůty
Jisté je však minimálně toto - kdo by chtěl škodu podle krizového zákona požadovat, neměl by s uplatněním nároku příliš dlouho otálet. Nárok by měl být uplatněn ve lhůtě dané krizovým zákonem, konkrétně do šesti měsíců od okamžiku, kdy se poškozený podnikatel o škodě dozvěděl, nejdéle do pěti let od vzniku škody, jinak nárok zaniká (obě tyto lhůty musí běžet v okamžiku uplatnění nároku na náhradu škody).
Náhrada škody sice může být přiznána „v případech hodných zvláštního zřetele‟ i po uplynutí termínu k podání žádosti (nejdéle do pěti let od vzniku škody), ale s takto mírným posuzováním spíše nelze počítat.
- JUDr. Markéta Aldorfová, advokátka, CHS LEGAL s.r.o., advokátní kancelář -
