Jeden jednonohý (KDU-ČSL), zaměřený na minoritní konzervativní sociální skupinu, se spojuje s druhým jednonohým (STAN), o kterém nikdo nic neví a za kterým kromě nesporných regionálních úspěchů nic nestojí.
Vlastně nejpozitivnější na obou stranách je fakt, že se kolem nich nešíří smrad čpějící z velkých stran, jako je ČSSD a ODS či nově ANO. Do určité míry je to ovšem tím, že týmy vyrábějící "kompra" na své politické soupeře se doposud na KDU-ČSL a STAN nezaměřili ať už z důvodu podcenění či vysílení vzájemným bojem.
Co z toho kdo má
Nicméně největší deviza těchto uskupení, tedy fakt volby nejmenšího zla, lze klidně vydělit i dvěma a nic se nestane. Skalní voliče KDU nebudou iritovat liberální názory některých představitelů STAN a voliči STAN nebudou muset kroutit hlavou nad ideologií, o níž slyšeli od babiček. Takže o co přijdou potenciálními synergiemi, to jim vynahradí věrnost standardních voličů.
Vedení obou stran bylo vyděšeno neuspokojivými výsledky výzkumů veřejného mínění, o nichž se dá s úspěchem pochybovat, a propadlo panice. Problém je, že tyto průzkumy se do značné míry staly hybatelem mezivolebních událostí, takže se dá říct, že kdo ovládá výsledky výzkumů popularity stran, stává se hybatelem mezivolebního dění. Víme, kdo zadává a ovládá průzkumy?
Půjdou tam všichni
Osobně se domnívám, že vývoj u nás bude kopírovat vývoj na Slovensku, kde se do parlamentu dostali téměř všichni (včetně v podstatě obskurních či umělých stran), kteří tam chtěli, mnozí se ziskem jen několik bodů nad kýženou pětiprocentní hranici. Češi přece mají tendenci vyvažovat.
A to je šance pro samostatné působení těchto stran, protože po volbách bude platit staré české přísloví, že i s malým Kašpárkem lze hrát velké divadlo.
Jan Tlačbaba
Autor je nezávislý komentátor, názory v textu se nemusí shodovat s názory redakce.
