Také milujete židovské vtipy? Pravděpodobně se jim alespoň zasmějete, protože jsou jednoduše ze života - i když ne z toho vašeho. Navíc bývají velmi dobře “postavené”. Židovský vtip není pouhým sledem slov, jejichž spojení se zasmějeme, jde ve velké většině případů o příběh, v němž se v našem prostředí potkávají Kohn, Roubíček a Sára. Dobře se znají, znají svoji podstatu a umí si z ní udělat legraci. Co víc chtít?
Od antiky dodnes
Vtipy, nebo chceme-li anekdoty, jsou staré téměř jako lidstvo samo. Jednu takovou sbírku je možné najít už ve světě antické literatury. Jmenuje se Filogelos a zprávy o ní pocházejí již ze 2. století před naším letopočtem. Je ale také pravdou, že po dlouhou dobu, lépe řečeno po dlouhá staletí, byly vtipy výsadou vzdělaných vrstev společnosti. Mezi “prostý lid” se běžně rozšířily až v minulém století, u nás často jako vtipy, mířící do politiky. Mezi všemi ale často vynikají vtipy židovské, které nepostrádají jisotu romantiku a svérázné pojetí…
Ze samé podstaty života
Ani židovské vtipy nejsou žádnou novinkou, pochází již z dob Tóry a také v Talmudu jsou i přes závažnost sdělení líčeny vyhrocené situace, které nesou vtipný základ. Židovský humor a vtipy tak mají opravdu silné kořeny, sahající do samé podstaty této víry. A v čem je tak ojedinělý? Židé sami dobře znají svoje vlastnosti, odlišnosti a schopnosti - a to jak ty dobré, tak i ty, z nichž je možné “si vystřelit”. Ale mile, nenásilně, vlastně i laskavě a hlavně s pochopením. Je ale pravda, že pro jejich pochopení musíme znát alespoň základy pozadí, na kterém se odehrávají.
"Zde odpočívá Izák Steigermark, řádný člověk, poctivý obchodník."
Roubíček si povzdechne:
„Chudák Izák, musí ležet v hrobě se dvěma úplně cizíma lidma.“
Šetrnost i obchodní vlohy
Židovský humor čerpá z opravdu staré tradice. Byl často používán jako prostředek sebekritiky komunity i jejích členů, jako možnost udělat si legraci z výše postavených lidí, poukázat na tradice a odlišnost Židů od ostatních - a že takových příležitostí je dost a dost. Můžeme se bavit například o pověstném podnikatelském duchu a šetrnosti, o způsobu rodinného života, o úctě k rabínům a jejich radám, ale také o židovském náboženství. A pokud bychom si mysleli, že sami Židé nemají smysl pro humor, velmi bychom se spletli. Nespočet významných komiků pocházelo právě odtud. Můžeme vzpomenout třeba jen Allena Stewarta Konigsberga, kterého ale patrně znáte spíš jako Woodyho Allena.
Laskavý humor o víře
O tom, že je možné žít s vírou v takovém vztahu, v němž je možné dělat si i z této součásti života laskavou legraci, by mohli židé vyprávět. Pro příklad není ostatně potřeba chodit daleko.
Stěžuje si jeden rabín druhému: „Poslal jsem jediného syna do Evropy - a oni ho obrátili na křesťanství...“
Druhý si jej se zájmem poslechne a k jeho údivu přisvědčí: „Představ si, mně se stalo totéž.“
Oba se jdou vyzpovídat k vyššímu rabínovi a on jim řekne: „Představte si, já mám jediného syna také na studiích v Evropě, a také se stal křesťanským knězem.“ Všichni tři se seberou a jdou se pomodlit k Hospodinu. Jeden po druhém mu svěří svoje trápení a Hospodin praví: „Představte si, měl jsem jediného syna a...“
Přívětivý humor
Úžasnou vlastností židovského humoru je fakt, že si Židé dělají legraci sami ze sebe, mají schopnost zesměšnit sebe sama, svůj život i vlastnosti - a to všechno milou a přívětivou formou, která jen málokoho může urazit. A tomu, koho urazí, patrně nic nepomůže, protože jeho smysl pro humor je tak nízký a sebepřeceňování naopak tak vysoké, že na podobný druh humoru zkrátka nemá možnost reagovat. A přitom jde o součást kultury, o krátké příběhy, které vedou nejen k zasmání, ale také k zamyšlení, které často, pokud si je v hlavě znovu přehrajeme, odhalí skryté poselství. Jsou dokonce tak dobře vystavěné, že v mnohém platí i pro ostatní lidi a co víc, ani v jejich podání nepůsobí vůči Židům hanlivě, spíše s milou nadsázkou jen pohladí duši. To dokáže jen hrstka jiných anekdot, jako třeba tato:
Leží v noci Abeles na posteli, převrací se a vzdychá, že nemůže spát. Slyší ho žena a ptá se: „Copak, Abeles, že nemůžeš spát?“ „Ale, přemýšlím - dlužím Aronovi dvě stovky, on už je chce zpátky a já nevím, jak mu je splatím....“ Žena vstala, došla k oknu a do noci volá: „Aron, Abeles ti nemůže ty dvě stovky, co jsi mu půjčil, vrátit!“ Vrátí se ke svému muži a říká: „Tak a teď už klidně spi. Teď nebude spát zase Aron.“
KAM DÁL: Krásná a křehká Lucrezia Borgia byla dcerou papeže i milenkou vlastních bratrů.
