Celý život jsme zdraví, sportujeme, jsme aktivní a najednou přijde závažná nemoc. Jak je to jenom možné? „Mnozí z nás bohužel podceňují preventivní prohlídky u lékaře a radši upřednostňují samoléčbu. To, že vaše onemocnění vypadá jako chřipka, však ještě neznamená, že to skutečně chřipka musí být. Může se jednat o něco mnohem vážnějšího, co se ve vás probudilo i po několika letech,“ uvádí pro Čtidoma.cz onkogynekolog profesor David Cibula z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Rakovina děložního čípku
Zhoubný nádor děložního čípku způsobuje téměř výhradně lidský papilomavirus (HPV). Ten se nejčastěji přenáší pohlavním stykem, přičemž stoprocentní ochranu před přenosem nemůže zajistit ani kondom, jak se mnohé ženy mylně domnívají! „Nejčastější příznaky u většinou již rozvinutého zhoubného nádoru děložního čípku mohou být nepravidelné menstruační krvácení, neobvyklý poševní výtok nebo krvácení po pohlavním styku. Karcinom děložního čípku má pozvolný vývoj a zpočátku se nemusí projevovat žádnými příznaky.“ Proto se mohou ženy, které nechodí na pravidelné prohlídky, dozvědět o své nemoci až ve velmi pokročilém stadiu.
„Primární prevence onemocnění spočívá v očkování proti HPV. Sekundární prevencí je včasný záchyt onemocnění během gynekologického vyšetření. Během preventivní prohlídky gynekolog odebere stěr z děložního hrdla a pošle jej na cytologické vyšetření, které odhalí změny v buňkách děložního hrdla. Moderním trendem je náhrada cytologického vyšetření testem HPV DNA, který stoprocentně odhalí, zda je na děložním čípku přítomná riziková HPV infekce, a to ještě dříve, než dojde k rozvoji přednádorových změn. Až 30 % žen s HPV infekcí má normální cytologický nález,“ říká Cibula.
„Způsob léčby volíme podle stadia nemoci, fyzické kondice a dalších faktorů u konkrétní pacientky. Potěšující je, že nově máme k dispozici i biologickou léčbu, kterou podáváme pacientkám v pokročilém stadiu onemocnění. Pomocí této léčby dokážeme nemocné ženě prodloužit život při zachování jeho kvality,“ dodává profesor Cibula.
Toxoplazmóza
Mikroskopický jednobuněčný prvok Toxoplasma gondii dokáže pekelně potrápit. „Problém je, že v 95 % případů o této potvoře v našem těle vůbec nevíme – projevuje se totiž jako obyčejná chřipka, vliv ale může mít i na vaše přemýšlení a emoční vnímání,“ vysvětluje MUDr. Kamil Horáček.
Zbystřit by měly především nastávající maminky a zároveň majitelky koček – i když druhé jmenované pravidlo neplatí ve 100 % případů. „Přenašečem sice ve většině případů bývají kočky, proto se onemocnění občas říká také "kočičí nemoc", nicméně rizikových faktorů je více. Může jít o konzumaci syrového či nedostatečně tepelně upraveného masa, a to zejména masa ovcí, prasat, králíků nebo domácí drůbeže. Dále je přenos možný konzumací nedostatečně omytého ovoce a zeleniny – zde je také třeba se ubezpečit, že k jídlu nebude mít přístup hmyz. Vzácně se nemoc přenáší i kapénkovou infekcí, přes oděrky nebo při pokousání zvířetem.“
U těhotných žen v 1. a 2. trimestru je toxoplazmóza obzvláště nebezpečná, protože může způsobit až úmrtí plodu nebo případné poškození mozku či smyslových orgánů u novorozeněte. „Proto je vhodné nechat se před těhotenstvím i v jeho průběhu vyšetřit pomocí odběrů krve. Pokud se u vás prvok toxoplazmózy přeci jen objeví, nemusíte se ihned děsit. Problémy totiž způsobuje především u jedinců s oslabenou imunitou, kteří si pár dní pobudou na infekčním oddělení.“
Pohlavní nemoci
V současnosti nás ohrožují dvě z nejzákeřnějších převážně pohlavních onemocnění – chlamýdie a AIDS. „Nebezpečí chlamýdií tkví v latentní fázi, která se nevyznačuje žádnými zjevnými příznaky. Bujet v těle může bez povšimnutí i 5–10 let,“ tvrdí MUDr. Václav Hořejší.
Druhá fáze nemoci se potom projevuje stejnými symptomy jako celkem běžná, a především léčitelná bakteriální onemocnění pohlavních orgánů, například kvasinky, trichimonáza kapavka nebo virové nákazy v podobě chřipky či zápalu plic. „Není-li onemocnění odhaleno, bakterie v těle zůstává a následky se projeví často až po letech.“
Prvními příznaky může být občasné bolení hlavy a pohybového aparátu či svědění kůže. U varianty pohlavního přenosu se pak u žen mohou projevit problémy s menstruačním cyklem nebo neobvyklé bolesti v intimních oblastech. „Pokud se infekce neléčí, vyvolává záněty děložního čípku a později může způsobit závažné poškození celého pohlavního ústrojí, někdy až neplodnost. Léčba pak spočívá v podání antibiotik či chemoterapeutik – vše závisí na vašem lékaři.“
Bohužel stále více přehlíženou nemocí je AIDS. Ne snad že by o ní lidstvo nevědělo, ale přestává respektovat riziko nákazy, a to je špatně. K přenosu totiž stačí i pouhý polibek v případě, že má nakažený v ústech hnisavý aft nebo lehkou krvácející oděrku. Problém je v tom, že AIDS způsobuje virus HIV, který se může dlouho skrývat a v samotnou nemoc nepropuknout i několik let.
„Prevencí je především věrnost partnerů, dostatečná ochrana při mimopartnerském pohlavním styku, tedy použití kondomu, a obezřetnost v přítomnosti člověka prokazatelně nakaženého virem HIV.“
Žloutenka typu C
Žloutenka je další ze zákeřných nemocí, která může dlouhou dobu probíhat bez příznaků, a tedy bez povšimnutí. „To může mít za následek cirhózu či dokonce rakovinu jater. Infekce se v mnoha případech odhalí náhodou nebo až ve chvíli, kdy už jsou játra vážně poškozena a přestávají plnit svou funkci,“ uvažuje MUDr. Kamil Havelka.
Příznaky infekce se dají snadno zaměnit s jinými, méně závažnými nemocemi. „Jsou jimi často extrémní únava, nevolnost nebo pocit na zvracení, ztráta chuti k jídlu, horečka, bolest kloubů nebo svalů. Lidé s těmito příznaky většinou nerozpoznají, že jde o tak vážnou chorobu, jakou je žloutenka typu C.“
Diagnózu je schopen s určitostí stanovit jedině lékař za použití speciálních krevních testů. „Symptomy se u některých pacientů objevují již po 2 týdnech od infekce, u jiných až po šesti měsících. U některých pacientů se však příznaky infekce projevily až po 30 letech. Naštěstí se dnes dá žloutenka typu C léčit poměrně snadno antivirotiky s doplněním rostlinné léčby a vitamínů.“
KAM DÁL: Životní chyba autora evoluční teorie: Za incestní manželství Charlese Darwina i jeho děti potrestala sama příroda.
