Jakub žije sám šest let. Od doby, kdy se rozvedl a musel si najít bydlení jinde. Na počátku to byla nutnost vyplývající ze situace rozdělení rodiny. Roky však ubíhaly a přechodná situace se stala trvalou. Zvykl si na to, že má čas pro sebe, když potřebuje. A pokud nechce být sám? Dříve či později se vždycky někdo najde.
Znamená to, že je Jakub se samotou spokojený?
Řekněme spíše, že mu momentální stav nevadí. Rád by v budoucnu znovu založil rodinu nebo měl aspoň tradiční trvalý vztah, ale zároveň není v situaci, kdy by měl potřebu řešit to akutně ,,za každou cenu". Po předchozím manželství je v očekáváních obezřetnější a věnuje víc času výběru ideálního partnera. Je schopný vztah hned přerušit, pokud ví, že by to nefungovalo. Tím ušetří zbytečné trable a zklamání oběma.
Jakube, ovlivnilo manželství tvůj názor na hledání vhodného protějšku?
Určitě ano, říká Kuba. Je jasné, že ve vztahu musí přicházet určité ústupky z obou stran a že jsou třeba těžší chvíle, které je potřeba přečkat a vydržet, až bude zas lépe. V mém případě to ale bylo natahování něčeho, co fungovat nemohlo a člověk si to jen omlouval a říkal si, že bude líp.
Obezřetnost při výběru protějšku je o vyvarování se podobným situacím, byť to nikdy nejde zaručit stoprocentně. Ale jde třeba v počátečním období vztahu sledovat různé vzorce chování, které se opakují. Popřípadě si všímat určitých podobností v typech partnerek.
Ale no tak. Není nefér se na nové partnerky dívat ,,skrz prsty"?
Neberu to tak, že bych si druhého nevážil nebo se nechtěl vázat. Jsem monogamní typ, který nepotřebuje mít otevřená zadní vrátka, nemám potřebu nijak křížit vztahy, mít milenky apod. Právě proto s nimi o těchto pocitech mluvím od počátku vztahu, i když se to někomu třeba nemusí líbit. Přijde mi to ale k druhému férovější, než se užírat nějakými pochybami uvnitř a partnerce se svěřovat, až když je pozdě.
A co manželství? Jak ho vnímáš teď a před lety, když ses ženil? Šel bys do toho znova?
Pro mě je manželství nebo spíše trvalé partnerství nejpřirozenější formou života. Ale nejsem typ, který by po pár měsících vztahu utíkal na radnici. Kdybych byl žena před čtyřicítkou a přál si děti, určitě bych na to pospíchal mnohem víc, ale v takové situaci jako muž prostě nejsem.
Výhodou partnerství mohou být zaprvé děti a potom samozřejmě společné zázemí a možnost sdílet pocity a zážitky s někým, na koho jste zvyklí, komu důvěřujete. Záleží, jak si to partneři dokáží zařídit, aby pro ně byl vztah co nejsilnější - a přitom vzácný - i po letech, či desítkách let. V přirozené a nenásilné schopnosti udržovat vztah čerstvý a zajímavý vidím alfu a omegu partnerství. A jsme zpět u vhodného partnera.
Jinak si nemyslím, že by se od první svatby moje vnímání manželství změnilo. Rozdíl je jen v přirozeném dozrávání a pečlivějším výběru protějšku.
Výběr je tedy pro tebe důležitý. Podle čeho si protějšek vybíráš a kde hledáš?
Začnu od konce otázky. Jako spousta dalších lidí v dnešní době si to zjednodušuji kontakty na internetu. Mohl bych v oblíbené kavárně oslovit sympatickou dívku nebo svým chováním zapůsobit tak, aby mě oslovila sama. Ale na to jsem asi příliš velký introvert. Dívky na seznamkách občas píší, že si připadají jako zboží v supermarketu, ale jsou tam také z vlastní vůle a kvůli svému cíli. Využívám tam tedy hlavně možnosti výběru a pestrosti, koho oslovit.
Počáteční výběr je o mně blízkém vkusu, může se to týkat hudby, knih nebo filmů. Stejně všechno začíná až při osobním setkání. Na jednu stranu mezi dvěma může fungovat intuitivní „chemie“ bez ohledu na to, zda zrovna posloucháme stejnou hudbu. Na druhou stranu je vždy někde v pozadí představa, zda si s takovým člověkem dokážu představit žít třeba za deset let. Postupem času jsem se naučil netrápit se tím, pokud to nevyjde. Ne vždy je třeba skončit s někým v posteli, či na radnici a uvolněné popovídání u kávy nebo piva může život také příjemně zpestřit.
Je těžší seznamovat se, když už máš dítě z předchozího manželství?
To je hodně individuální, ale osobně to nechci vnímat jako nějakou přítěž. Dítě je pro mě jedno z mála pěkného, co z nepovedeného vztahu vzešlo. Na seznamkách je mnoho mladých dívek, co tvrdí, že děti nechce. Těžko říci, u které pohled změní dospívání a které to vydrží do konce života. A samozřejmě je to případ od případu, kdy dokáží dítě z předešlého vztahu přijmout.
Zároveň některé ženy tolik netrápí samotná existence potomka z předešlého manželství, jako že je kontakt s dítětem propojený s kontaktem s ex manželkou. A jelikož bývají vztahy často i po rozvodu napjaté, je pro ně mnohem větší problém řešit minulost, kterou dítě chtě nechtě propojuje až do současnosti.
