Sraz jsem si dali před obchodním centrem a odtud jsme měli jít do nedaleké kavárny. Před schůzkou jsme si povyměňovali několik mailů, takže jsem neměla obavy, že by mohl být v realizaci setkání problém. Dostavila jsem se na určené místo o pár minut později, ale ještě tam nebyl. Postavila jsem se před obchoďák a čekala, abychom se neminuli.
Po dalších patnácti minutách mi bylo zpoždění divné. Ale když po dalších deseti napsal, že bude mít zpoždění díky vlaku, rozhodla jsem se, že si aspoň koupím kredit, abych mu zavolala zpátky. Jednak jsem chtěla zjistit, kdy a jestli vůbec přijede, jednak jsem měla chuť to celé zrušit a jít se domů vyspat, neb jsem ten den byla poněkud grogy. Nasliboval, že bude na místě za třičet minut, tak jsem čekala dál, už poněkud rozpačitá.
Když už na mě pršelo skoro dvě hodiny a to věčné pobrukování pouličních umělců mi začínalo lézt krkem, konečně s veškerou slávou dorazil. Čert.
A je to tady. Mám rande s čertem
Jakmile jsem ho spatřila, hned mi došlo, že mám rande s čertem. Měl tmavší, snědou pokožku, černé vlasy, kotlety propujující se s vousy, oboje černé barvy, a to celé doplněné knírem. Jeho zjev působil černě od svršků přes vousy až po vlasy a oči. Nezapamatovala jsem si jméno, ale to, že byl čert, si pamatuju dodnes. Když jsme šli po ulici, působili jsme jako kráska a zvíře. Sice vedle mne působí jako cikán kdekterý běloch, protože barva mojí pokožky je dost bledá, ovšem tohle byl kontrastní extrém. Chyběly mu jen rohy a pytel.
Když jsem se vyrovnala s proběhnuvším dvouhodinovým čekáním a faktem, že namísto svalnatého frajera přijel čert, rozhodl se, že půjdeme do jeho oblíbené kavárny. Už jsem byla ospalá, tak jsem souhlasila. Před očima jsem měla jen vidinu kávy. Dorazili jsme do kavárny, která vypadala jako hospoda a posadili se.
Tohle prostředí mělo hloubku. Šlo se sem vjezdem, obsluha byla oprsklá a po chvilce sezení se čert zvednul, usrknul vína a šel si od obsluhy koupit konopí. Aha. Čerpala jsem sílu ze svého trapného latéčka a se zájmem čertovi naslouchala. Prý byl náčelníkem hry pro dospělé, kdy si všichni vezmou plastové pistolky a obléknou se jako vojáci a policajti. A pak po sobě střílejí kuličkama. Do té doby jsem si myslela, že existuje jenom šermířství a paintball.
Kouření trávy? Normálka
A pak začal plakat
Tak nějak jsem trapně mlčela a čekala, že konečně přijde moment, kdy mi ho začne být líto. A ono nic. Tak jsme seděli a on plakal, zatímco já jsem nedělala nic. Tyhle emoční výlevy na prvních schůzkách by se měly zakázat. Když už jsem uvažovala, že spustím plejádů vynucených chlácholivých frází, pokračoval dál.
Prý to ještě není všechno. Má ještě něco, co ho trápí. A jéje, tak jsem na prvním rande, nebo na terapii? Říkala jsem si, že nic horšího se stejně nedozvím, tak jsem mu dla prostor se vypovídat. Prý osouložil svoji sestřenici. Tak to ne. A to že ještě není to nejhorší. Prý je asi těhotná. A další nálož pláče.
Hochu, ten poklopec si zapni
Informace od něj ke mně přicházely jakoby z obrovské dálky. Ach bože. Nefunkční manželství je jedna věc, konflikty zaplácnuté pokusem o dítě druhá, rozdat si to se sestřenicí - no, to už chce trochu kuráž. Ale souloži se sestřenici a pak ještě zkoumat, jestli je v tom? Nechci podceňovat výuku sexální výchovy na základním stupni, ale to si za celé svoje manželství nepřečetl návod na krabičce kondomů? Dala jsem nohy k sobě.
Vydařená schůzka ještě pokračovala, přičemž jsme probrali samé poučné věci. Například to, že na každou dobrou práci natrefím v hospodě a že si nesmím nechat ujít blog Inteligentní vagíny (ano, tohle opravdu existuje). Naše rande bylo zakončeno odmítnutou pusou. Ta by určitě nechutně mlaskla.
