Samotné chrápání vzniká při dýchání vibracemi měkkých tkání hltanu. „Během spánku je sníženo napětí svalů, které tvoří svalovou trubici, skrze kterou dýcháme. Menší měrou se na chrápání může podílet i nos, resp. vnitřní partie nosu při větším vybočení nosní přepážky nebo při chronické rýmě. Vznik chrápání také negativně ovlivňuje obezita,“ vysvětluje odborník na spánkovou medicínu MUDr. Jan Kastner.
Podle lékaře se tuk v organismu totiž usazuje nejenom na viditelných místech, ale rovnoměrně v celém organismu, tedy i v hltanu. Tukem prostoupené stěny hltanu jsou méně pevné a umožňují snadnější vibrace, ale i kolaps hltanové úžiny, který vyústí v zástavu dechu ve spánku (apnoickou pauzu).
„S chrápáním začínáme nejčastěji v dospělosti zejména po 40. roku věku. To se vysvětluje snížením elasticity vaziva a svalového napětí, které vede ke snadnějším vibracím (chrápání). Uvádí se, že jistou roli hraje i dědičnost, přičemž chrápání není přímo určeno geneticky, ale určitou skladbou dědičných faktorů, jako je tvar obličeje a oblasti hltanové úžiny, jisté formy obezity.“
Je chrápání pro člověka nebezpečné?
Běžné chrápání (pravidelné chrápání bez pauz) je problémem spíše pro ty, kteří ho musí poslouchat, a často může vést například k oddělení ložnic. „Pozor by si ale měli dát ti, kteří chrápou nepravidelně, tzv. apnoický syndrom, který se vyskytuje asi u 4 % populace a představuje závažný zdravotní problém. U apnoika je chrápání nepravidelné a často přerušované. Dochází k zástavám dechu, tzv. spánkovým apnoím, které způsobují, že je spánek neosvěžující a v důsledku toho je typickým příznakem například zvýšená denní únava,“ říká Kastner.
Apnoické pauzy se mohou významným způsobem podílet na vzniku závažných onemocnění, jako jsou kardiovaskulární a metabolická onemocnění (vysoký krevní tlak, srdeční nemoci, cévní mozková příhoda, vysoká hladina cholesterolu, cukrovka aj.).
Muži vs. ženy
Muži mají podle Kastnera s chrápáním opravdu větší problém než ženy. Především díky jiné anatomii dýchacích cest (masivnější měkké patro, objemnější kořen jazyka i větší hrtan) chrápou až dvakrát více než ženy. „Na vině může být i vyšší konzumace alkoholu, frekvence kouření nebo to, že muži spí více s otevřenou pusou vinou horší nosní průchodnosti při vybočené nosní přepážce apod.“
U mnoha žen může být spouštěčem například i menopauza (ztráta elasticity vaziva v důsledku hormonálních změn), vyčerpanost, stres nebo obezita. Ve zralejším věku okolo 70 let se ale muži a ženy v četnosti chrápání začínají vyrovnávat např. právě kvůli přibývající váze v obou populacích.
15 minut na odstranění chrápání
Celosvětově nejrozšířenějším a dlouhodobě nejefektivnějším zákrokem ve správně indikovaných případech, který vede k výraznému snížení intenzity či vymizení chrápání u 80-90 % pacientů, je tzv. laserová uvuloplastika (zkr. LAUP). „Ta ale není vhodným řešením u apnoiků, kde se doporučuje komplexnější operace hltanu v celkové anestezii anebo léčba přetlakovým ventilátorem s nosní maskou (zkr. CPAP). Pokud by se LAUP provedl u apnoika, zredukovalo by se pravděpodobně chrápání, ale dechové pauzy by pacientovi zůstaly (tzv. tichý apnoik). A tento stav by nadále ohrožoval zdraví pacienta,“ upozorňuje odborník.
Na druhou stranu u LAUPu, který se provádí u klasických "chrápačů", se jedná o operaci v místním znecitlivění, zákrok by se mohl přirovnat k návštěvě u zubního lékaře. Samotný ambulantní zákrok obnáší snesení „přebývající“ části měkkého patra laserem. „Celková doba zákroku je asi 15-20 minut. Nezbytnou podmínkou dobré efektivity zákroku je i pacient bez větší nadváhy, neměl by tedy být operován člověk, jehož BMI (body mass index) překračuje hodnotu kolem 30. Jednak proto, že lidé s větší nadváhou trpí ve vyšší míře spánkovou apnoí, a také proto, že u pacientů s nadváhou má LAUP menší efekt. To samozřejmě platí i pro stav po operaci, aby byl efekt zákroku dlouhodobý, je dobré nepřibrat, ale dodržovat zdravý životní styl a pečovat o zdravý spánek,“ dodává MUDr. Jan Kastner.
KAM DÁL: Jestli vám hrozí infarkt, poznáte i podle očí. Stačí si prozkoumat duhovku.
