Kulturu vůně, která byla až dosud vyhrazena výrobcům parfémů, dnes využívají takové vědní disciplíny, jako je sociologie, historie nebo filozofie.
„Během vteřiny jsou vidět výsledky," říká nadšeně spoluzakladatelka internetového serveru Auparfum a psycholožka Jeanne Doréová. "Mí pacienti mají jasnější pohled, jejich tělo se uvolňuje. Jako by se otevíralo okénko do jejich psychiky.
Když je požádám, aby mi něco řekli o oleji, který si zvolili, přicházejí asociace, rozvazují se jazyky," uvádí. Psycholožka začlenila tento čichový nástroj do své praxe i proto, že pozorovala relaxační schopnosti vůní sama na sobě. Ostatně Mayoudová inhaluje tentýž parfém jako její pacienti.
Vůně jako lék
Vůně si získávají své místo v psychoterapii. Jestliže aromaterapie působí na somatické problémy (žaludeční nevolnost se například zklidňuje bazalkovým olejem), aromakologie má vliv především na psychickou a emotivní sféru. "Je to věda o jevech spojených s vůní, obzvláště pak o jejich vlivu na chování člověka," upřesňuje profesorka na Vysokém institutu parfému ve Versailles Patty Canacová.
Vůně rybolovu nebo melounu může probudit chuť k jídlu u lidí se sondou, vůně pomeranče uklidňuje neklidné pacienty a heřmánek snižuje šok těch, kdo se dozvěděli závažnou diagnózu. „Je však zapotřebí nadechovat se vůně alespoň pět minut, aby působila na autonomní nervový systém," podotýká Canacová. Podle jejího názoru je používání vůní při hypnóze nebo při čínské medicíně úžasným nástrojem, jak zmírnit stres nebo strach z letadla.
Ředitel oddělení neurověd na Státním ústředí vědeckého výzkumu (CNRS) Hirac Gurden je potěšen, že četné studie začínají ukazovat na souvislost mezi některými vůněmi a nevědomými reakcemi neurovegetativního systému (změna srdečního rytmu, rozšiřování zornic). Stejně tak elektroencefalogramy ukazují signály, které různé vůně výrazně rozšíří či zase zmenší.
Přesné údaje?
Nepochybně jde o směr, který se vrací na scénu. Po staletí bylo spíše zvykem pachy zakrývat. To vyvolalo nezájem. Víme, že mnozí lidé esenciální oleje používají, ale chybějí přesné údaje. Přínosem bylo, když v roce 2004 byla udělena Nobelova cena Richardu Axelovi a Lindě Buckové za jejich práce o čichových receptorech. Je ale potřeba ještě mnohé učinit. Víme, že 80 procent identifikovaných pachů je spíše nepříjemných a že člověk dokáže rozlišit miliardy různých vůní.
Vůně posekané trávy některé lidi oslovuje, jiné zase ne. Kulturní původ je také důležitý: na Tchaj-wanu nesnášejí vůni teplého mléka, ale voní jim stará vejce a jejich hnilobný pach. Reakce na některé pachy je rovněž spojena s potravinovými návyky. V Indii například hřebíček potěší, zatímco ve Francii spíše připomene zubaře.
Linalool obsažený v levanduli má uvolňující účinky, zelené vůně (jablko, pokosená tráva) pak účinky uklidňují. Vědci se snaží najít vůně, které zklidňují stres. Ale zdá se, že je důležité vůně používat dlouhodobě, aby bylo možno konstatovat trvalé zlepšení pacientova stavu.
U osob s Alzheimerem, které mají stavy agitace, začali vědci po dobu šesti měsíců v jejich domově rozprašovat vůně. Někdy to nemocní odmítají, protože mají dojem, že nic necítí. Aktivní působení těchto vůní však zatím není jasně prokázáno.
